Vlastimil Brodský
(15. 12. 1920 – 20. 4. 2002)
Po absolvování reálného gymnázia se věnoval tanci a stepu, obdivoval Freda Astaira , působil jako taneční instruktor. V roce 1940 se kvůli tanci dal zapsat do herecké školy E. F. Buriana. Když byla škola zavřena, stal se 1941 členem nově vzniklého Divadla Větrník. Zde hrál například Švejka v dramatizaci románu Jaroslava Haška a klauna Dvojku z Husy na provázku Jiřího Mahena. Po válce s stal zakládajícím členem Divadla satiry, krátce divadla E. F. Buriana (D34) a od roku 1948 do 1984 byl hercem Divadla na Vinohradech. První dva roky tvořil pod vedením Jiřího Frejky, další velkou plodnou éru zde zažil v šedesátých letech pod vedením Františka Pavlíčka. Za čtyřicet let na této divadelní scéně vytvořil stovky postav, z nichž nezapomenutelnými se stala například titulní role ve hře Pavla Kohouta August, August, august, Bondy ve Válce s mloky a Alquist v R.U.R. Karla Čapka. Hostoval také v Národním divadle, kde pět let hrál ve hře Jiřího Hubače Stará kapela.
Brzy Vlastimila Brodského objevil film (Nezbedný bakalář v roce 1946). Následovaly desítky filmových rolí, ve kterých Brodský vytvářel a budoval svůj osobitý styl tragikomického poplety, životné, věrohodné charaktery dobráků, ale i padouchů. K vrcholům jeho filmové tvorby patří postava majora v Rozmarném létě, kolaborant Zedniczek v Ostře sledovaných vlacích, učitel ve snímku Až přijde kocour, Otčenáš ve Všech dobrých rodácích, farář z Farářova konce či titulní role z německého snímku Jakub lhář, za kterou získal Stříbrného medvěda na festivalu Berlinale 1975. Vytvořil řadu komediálních postav ve filmech režiséra Zdeňka Podskalského (Kam čert nemůže, Světáci, Bílá paní, Ženu ani květinou neuhodíš, Noc na Karlštejně). Poslední ocenění – Českého lva 2002 – získal za účinkování ve filmu Babí léto.
Oceněna byla i jeho televizní tvorba, za interpretaci alkoholika v televizní inscenaci Tažní ptáci obdržel Zlatou nymfu na MTF v Monte Carlu. Pro Brodského herectví byla typická jeho jakoby plachá naivita, ostýchavá, roztržitá melancholie, noblesní stálý smutek, potlačená stále přítomná obava a z ní vycházející černý humor, ironie a zároveň bezradnost. To vše vyjadřoval herec otevřeně, s dojemnou upřímností a současně humorem.
Zvláštní místo v hercově tvorbě zaujímá jeho vypravěčská činnost, věnovaná dětem. Již před čtyřiceti lety vyprávěl malým rozhlasovým posluchačům před usnutím pohádky jako skřítek Hajaja. Později namluvil komentář k televizním večerníčkům O makové panence a motýlu Emanuelovi, Jak Bzuk a Ťuk putovali za sluníčkem. Většina z jeho televizních pohádek a některé pohádky rozhlasové jsou zaznamenány na zvukových nosičích. Z Brodského zvukové tvorby pro děti tak můžeme upozornit na pohádky Z deníku kocoura Modroočka, Pohádkový dědeček, Pohádky z bílého pyžamka, Pohádky o vodnících, rusálkách a divém muži, Drak Mrak, Ferda Mravenec, Kuře Napipi, Pět báječných strýčků, Pinocchio, Vánoční pohádky. V pohádkách vyniká jeho vlídná, bezelstná dobrota a zároveň hravost, kdy mírně a s nedidaktickou moudrostí si dětmi povídá.