Mstislav Rostropovič

Mstislav Leopoldovič Rostropovič (1927–2007) byl ruský dirigent a klavírista a jeden z nejznámějších violoncellistů 20. století.

Rostropovič, vychovaný svými rodiči (violoncellistou a klavíristou) a studovaný na Moskevské konzervatoři (1943–48), se v roce 1956 stal profesorem hry na violoncello na konzervatoři. V 50. letech 20. století začal cestovat do zahraničí. Vystupoval také jako klavírista na recitálech se svou ženou, sopranistkou Galinou Višněvskou, a v roce 1968 debutoval jako dirigent. Když Rostropovič v roce 1970 jasně vyjádřil svou podporu disidentskému sovětskému spisovateli Alexandru Solženicynovi, vláda mu výrazně omezila možnost cestovat. V roce 1974 však on i jeho manželka dostali povolení opustit zemi a v roce 1975 oznámili své rozhodnutí nevrátit se do Sovětského svazu. V roce 1977 se Rostropovič stal hudebním ředitelem Národního symfonického orchestru ve Washingtonu, D.C., kde působil až do roku 1994. Sovětská vláda v roce 1978 páru odebrala občanství, ale v roce 1990 toto rozhodnutí zrušila.

Ačkoli byl Rostropovič někdy kritizován za občasný přehnaný romantismus, byl obdivován pro svou vášnivou muzikálnost, a to jak v soudobých dílech, tak v zavedeném koncertním repertoáru. Jeho využití tonálních zdrojů violoncella bylo považováno za výjimečné. Mezi skladatele, kteří pro něj psali díla, patří Aram Chačaturjan, Sergej Prokofjev, Dmitrij Šostakovič, Benjamin Britten a Witold Lutosławski.

Rostropovič, držitel řady ocenění, v roce 1987 získal Prezidentskou medaili svobody a v roce 1993 cenu Praemium Imperiale za hudbu od Japonské umělecké asociace.