Latte Foam vznikla dlouho před tím, než se samotná kapela Impolite dala dohromady. Napsala ji Barbora, původně byla písničkou odloženou do šuplíku. Když byla po několika letech předložená všem členům, všichni z ní cítili jakýsi potenciál, který se nám nakonec podařilo naplnit podle našich představ.
Její vývoj byl opravdu jako sledovat vlastní dítě růst. Ze začátku to byla úplně jednoduchá, nevinná písnička o zoufalé lásce. Její význam se ale prohloubil v nepopsatelnou oddanost neopětované lásce, pohltila nás něčím nádherná melancholie a naděje, která může, ale nemusí být falešná. V písničce si každý z nás našel kousek svého trápení, kousek svého příběhu.
Poprvé jsme se ji rozhodli zahrát na našem prvním větším koncertě v klubu. Bylo to dost spontánní, zkoušeli jsme to asi jednou. V tu dobu se hrála jenom na dvě akustické kytary a basu. Ale byla silná a měli jsme pocit, že to má smysl. Pokaždé, když jsme ji hráli, slibovali jsme publiku, že ji vyšperkujeme. Postupně jsme si ji všichni zamilovali natolik, že jsme se rozhodli vydat ji jako první single.
Během nahrávání jsme písničku objevovali čím dál víc, vymýšleli jsme, čím ji udělat speciální a každý malý nápad byl najednou velkým. Vlastně to bylo, jako by se nám pod rukama tvořila sama. A tím určitě nechceme říct, že tvoření jejích aranží bylo jednoduché. Po desítkách hodin ve studiu se každá písnička stává spíš bytostí, musíte přijít na její temperament, každá od vás chce něco jiného, začne být důležité i to, co by si asi tak dala k svačině, kdyby mohla jíst. Ale Latte Foam nás vedla, až nás dovedla do chvíle, kdy jsme všichni seděli na zemi a poslouchali finální refrén se slzami v očích pořád dokola. Dost možná na to mělo vliv vyčerpání z nekonečného zírání do monitoru, odřených prstů od strun kytar, a tak miliónu stop, přičemž každá stopa musela být perfektní. Každopádně pocit při poslechu hotového Latte Foam budeme navždy připodobňovat ke schopnosti létat.