Tomáš Mach, Hiroko Matsumoto
Play Dalibor C. Vačkář
Podobné tituly
Informace o albu
Na jeden z našich koncertů přišel pan Martin Vačkář. Známá postava z kulturního světa, především coby scénárista a japanolog.
Po koncertě se nás zeptal, jestli bychom nechtěli nastudovat několik kusů pro housle a klavír od jeho otce, Dalibora C. Vačkáře. Samozřejmě jsme s radostí a úctou přijali.
Takto jsme s Hiroko nastudovali a provedli první čtyři skladby. Valse Dolcissimo, Fandango, The Afternoon at Sunny Hill a Fanatický hráč.
Později jsme se dostali k souboru miniaturek z pera D.C. Vačkáře, s názvem Vánoční obrázky. Tato kolekce však byla původně napsána jen pro sólový klavír. S laskavý svolením pana Martina Vačkáře, jsem klavírní skladby prostudoval a s úctou a respektem k mistrovu uměleckému rukopisu, jsem k nim přikomponoval houslové party.
Hiroko Matsumoto je výjimečná klavíristka. Disponuje nesmírným citem pro interpretaci různých hudebních stylů. Její chápání české hudby, zcela přirozená intuice a naprostá spolehlivost, mi dodaly odvahy, se ještě jednou ponořit do Vačkářových harmonií. Tentokrát jsem se zaposlouchal do hudby z filmu Pyšná princezna a na téma písně Rozvíjej se poupátko, napsal Fantasii pro housle a klavír. Vzdávám tak hold mistru Daliboru C. Vačkářovi a chci tím připomenout 35 let od jeho úmrtí.
Z Vačkářových skladeb mě nejvíce oslovují ty, ve kterých je patrná jeho láska k jazzu. Sám mám k jazzu velmi blízko. Rád se pouštím madla klasického schodiště a vrhám se bez držení dolu a nahoru po strmých pěšinkách jazzové improvizace.
Je pro nás s Hiroko velikou ctí, hrát českou hudbu nejen v Čechách, ale i v zahraničí. Vždy jsme mile potěšeni z toho, jak vřele je přijímána a jak přirozeně je vnímána. Obzvláště pak u Hiroko doma, v Zemi vycházejícího slunce.
S úctou a přáním příjemného poslechu Tomáš Mach a Hiroko Matsumoto
DALIBOR C. VAČKÁŘ (19.9. 1906 - 21.10. 1984) se narodil v rodině populárního skladatele, kapelníka a organizátora Václava Vačkáře (1881 - 1954). Zdědil bohaté melodické, rytmické i intrumentální cítění, lyričnost i dravou dynamiku. Na konzervatoři si osvojil skladatelské techniky u Otakara Šíny a na Mistrovské škole u Josefa Suka, housle studoval u Karla Hoffmanna. Dva roky hrál na housle v orchestru jeho spolužáka Jaroslava Ježka, v roce 1934 se stal členem orchestru Čs. rozhlasu, kde působil 11 let. Od roku 1946 se věnoval pouze skladatelské tvorbě, kterou dělil mezi filmovou, symfonickou a taneční. Vytvořil 5 symfonií, koncertní skladby pro řadu nástrojů, má bohatou komorní a sborovou tvorbu pro děti, je autorem mnoha tanečních skladeb a šansonů. V jeho hudbě je cítit vztah k české tradici i jeho osobitá řeč hudby 20. století. I díky tomu jeho filmové hudby (Divá Bára, Alena, Pyšná princezna, Anděl na dovolené, Anděl na horách, Tajemství krve, Kde alibi nestačí ad.) vždy přispívaly k popularitě filmů. Čtyři skladby na této desce spojuje doba vydání a společný hudební jmenovatel: vyšly ve válečných letech a měly hráče i posluchače odpoutat od drsné reality. Chtěl potěšit hravostí, hudebním humorem i něžnými city, jak svědčí tituly: Fanatický hráč, Valse dolcissimo, Fandango a The Afternoon at sunny hill (Odpoledne na slunném vršku). Houslista Tomáš Mach a japonská pianistka Hiroko Matsumoto vystihují skladby dokonale, díky jejich smyslu pro humor a odstup, ba i pro ponor do dobového i současně osobitého výrazu. Kromě těchto čtyř jsou na CD ještě dvě, které kombinují Vačkářovy skladby s tvůrčím přístupem Tomáše Macha. Houslový part Vánočních obrázků je velmi zdařilou, nápaditou inspirací, zatímco Fantazie na hudbu k Pyšné princezně je v houslovém i klavírním partu Machovým výstižným tvůrčím přenosem bohatého orchestrálního zvuku do těchto dvou nástrojů. Sukova skladba Píseň lásky je zde připomnění velkého skladatele a učitele. Vztah mezi Josefem Sukem a skladatelským učněm Vačkářem vyjadřuje jejich vzájemná písemná charakterizace. Po Sukově smrti se vyznal Vačkář: "...Jeho opravdovou, statečnou mužnost, plnou odvahy, vzdoru, nesmlouvavosti a kázně nejlépe zobrazuje celé jeho dílo. Právě to mne k Sukovi tak táhlo, ta zdravá mužnost v díle, sevřenost a ušlechtilost, dravost a tlak vzhůru někam k něčemu dokonalejšímu
tohoto vrávoravého světa. Všimněte si, že jeho každé dílo je tuhým bojem za něco krásného proti něčemu špatnému."
Suk na počátku roku 1934 vystihl v dopise, který Vačkářovi poslal jeho umělecké nitro: "Byls mi vždy tak trochu záhadou. Milá mladistvá tvářička, ale pohled smutný a v pohledu chmura. Nyní to vím, nejsi jen nadaným a nad míru skromným skladatelem, jsi básníkem vskutku velikého nadání. Padla nějaká rána, klesla Ti na čas křídla. Proděláváš prvé básnické bolesti, jak se to konečně obyčejně jeví. Není to ale pesimismus, je to veliké úsilí, to v tom vidím. Je to jakési popírání řádu a zároveň popírání sebe sama. Věř v sebe, a potom najdeš i mnoho kladu a víry v život. Rány? Proto jsme tady, abychom je snášeli. Ale jsme-li silni, pak je odvracíme jen dílem."
***
Patřil k velké generaci skladatelů, kteří měli bohatou intrumentální zkušenost a silné zázemí v tradici české lidové, populární i symfonické hudby.
***
Hudba k filmu Pyšná princezna se mimořádně zdařila, melodické i instrumentační cítění z ní vytvořilo téměř muzikálové dílo, které příznačnými motivy princezny Krasomily, krále Miroslava, chůvy, poselstva, rádců i zbrojnošů dobarvuje a propojuje postavy i děj filmu. Ve spolupráci s básníkem Františkem Hrubínem vznikla nejen nejznámější melodie Rozvíjej se poupátko, ale i úvodní a závěrečné písňové pásmo, které jsou pro Pyšnou princeznu od prvních tónů jasně charakteristické. D.C. Vačkář brzy po premiéře filmu v roce 1952 napsal samostatnou skladbu Rozvíjej se poupátko, ve dvou verzích. První má ve zpívané mezihře motiv chůvy, druhá má jednodušší mezihru, tak jak zazněla ve filmu bez textu. V roce 1954 vytvořil autor 14minutovou skladbu Hudba k Pyšné princezně pro orchestr, která posluchačům ryze hudebně odvypráví příběh filmu, ale odhalí i řadu krásných motivů, skrytých pod dialogy. Okouzlí melodickou i intstrumentační lyričností a svěžestí a potvrdí, že položila nejkrásnější základ k poválečné tvorbě filmových pohádek dotvářených hudbou
s ústřední písní.
Diskuze k albu