Z komentáře k původnímu LP albu 1218 0436 vydaného Supraphonem v roce 1979:
"...vidět svět znova nově, vidět každý den předměty znova a jinak, ucházet se o ně zrakem každý den a získat jich adobýt jich každý den znova,
znamená stvořit každý den svět pro sebe a nežít z včerejšího okoralého a plesnivého chleba milosti a klamu. To znamená být opravdu umělcem a básníkem".
Tento princip uměleckého, ale i čistě lidského přístupu ke skutečnosti, jejž formuloval F.X.Šalda, je velmi příznačný pro tvorbu KARLA KONRÁDA (*28.3.1899 –† 11.12.1971).
..k nejvýznamenějšímu období jeho novinářské činnosti patřilo bezesporu působení ve studentském časopise "Trn", jehož byl spoluzakladatelem a po určitou dobu i šéfredaktorem.
Zde se projevil jako nelítostný útočný satirik, pranýřující politické poměry v buržoazní republice. Publikovány byly především jeho epigramy a satirické básně.
Na jejich bojovné zaměření měla jistě vliv i poezie V.Majakovského, kterou jako jeden z prvních u nás překládal. V Trnu byly porpvé otištěny "Epištoly k nesmělým milencům"....(1930).
Konrádův humor neměl však trvale jen ostré hrany satiry. Již v souboru prvních próz, publikovaných pod názvem "Robinsonáda" (1926), se výrazně projevilo lyrické ladění tvorby tohoto autora.
Jeho próza je označována jako imaginativní, blížící se básním v próze, prozrazuje, do jaké míry byl Konrád - literát - "dítětem svého věku".
Tyto práce jsou úzce spjaty s úsilím Devětsilu, jež našlo svůj výraz v poetismu. Najdeme v nich řadu typických postupů, příznačných pro poetismus:
přerývání plnynulého roku vyprávění volnými asociacemi snů, představ a vzpomínek, uplatnění slovní hříčky, dadaistického vtipu atp.
Všechny tyto prvky a postupy jsou využity ve vysoce kultivované podobě.
Konrádova snaha o perfektnost literárního výrazu souvisí také se základními postuláty literární avangardy a v neposlední řadě s vlivem tvorby Konstantina Biebla....
Jitka Kňourková