Lidová deska ARTONA a její "lidový" repertoár
Na jaře roku 1932 se na československém trhu gramodesek objevily první gramodesky s červenozlatou (později zelenozlatou a hnědozlatou) etiketou Artona, doplněnou označením "tuzemský výrobek". I když šlo o vedlejší etiketu gramofonové firmy Ultraphon (dnes bychom tedy řekli "sublabel"), její příbuznost s mateřskou firmou nebyla zpočátku nijak zdůrazňovaná - spíše naopak. Hlavním důvodem zavedení této vedlejší etikety totiž byla snaha Ultraphonu obejít pevně stanovené ceny gramodesek, na jejichž dodržování dohlížela oborová organizace Svaz průmyslu a obchodu gramofony. Ultraphon své gramodesky s modrou etiketou tehdy musel prodávat za 25,- Kč, zatímco pro desky značky Artona byla stanovena prodejní cena 20,- Kč. Po několika málo měsících již vyšel první seznam asi stovky nahrávek na této etiketě, doplněný následujícím jásavým textem:
"Protože ji milujeme a protože máme rádi Vás, kteří čtete tyto řádky, a protože chceme, abyste ji měli - snížili jsme energicky její cenu na 15,- Kč. Jmenuje se ARTONA - je to gramofonová deska 25 cm široká, skvěle nahraná - vybraného repertoáru. Dejte si ji přehrát! Přinese Vám radost ze života, zpěv a veselou náladu. Artona je skvěle nahraná 25 cm-ová gramofonová deska, krásného repertoáru. Včera stála Kč 20,-, dnes, prosím, Kč 15,-. To není chyba tisku, to je pravda. Za to si ji oblíbíte! Dejte si ji přehrát u svého obchodníka - a je Vaše!"
Než zmíníme některé tituly z onoho "skvěle nahraného" repertoáru, je třeba doplnit, že zavedení etikety Artona umožnilo mateřské firmě lisovat na tuto značku také nahrávky určené pro německy mluvící obyvatelstvo ČSR, aniž by padal jakýkoliv stín pochybnosti na proklamovanou "českost" Ultraphonu, v propagačních materiálech firmy velice často zdůrazňovanou i v době, kdy ji nad vodou držel právě německý kapitál. Na etiketě Artona s německými snímky bylo umísťováno označení "Ultraphon-Fabrikat", na etiketu s českými snímky později přibylo označení "Výrobek Ultraphonu"
Tehdejší ředitel gramofonové firmy Ultraphon Jan Valentini ve svých vzpomínkách objasnil obchodní strategii umisťování nahrávek "vybraného repertoáru" na etiketu Artona následovně: "Nahráli jsme několik nových aktuálních lidových šlágrů se zpívanými refrény, použili jsme některé snímky již známých dříve nahraných šlágrů, dále nějaké polky, valčíky a tanga, harmoniky a dechovky, a v krátké době jsme z nich sestavili program asi 110 desek Artona…"
Na gramodeskách značky Artona často vycházely snímky technicky nepovedené, které nahrávací technik nedoporučil k lisování na etiketu Ultraphon, případně snímky, které indisponovaní interpreti nezvládli intonačně (na tomto výběru je to kromě dalších zvláště titul Švestkové knedlíky). Další kategorii pak tvořily humoristické snímky pochybné úrovně a často bez jakékoliv smysluplné pointy v podání anonymních interpretů. Na většině takových snímků ovšem nelze nepoznat hlas Vojty Mertena a jeho častých partnerů Járy Kohouta či Valjy Petrové (zde např. tituly Milenci a malíři a V baru). Označení Artona-jazz pak skrývalo kromě univerzálního orchestru kapelníka Antonína Drábka různé harmonikové šramly, ale i orchestr R. A. Dvorského (hlavně u tanečních snímků zpívaných německy). Jména zpěváků většinou nebyla uváděna a na etiketách často chybí i údaje o autorech hudby či textů - ty většinou zůstávaly na úrovni rýmovaných zdrobnělin typu tatíčka/mamička/hubička/nebíčka/hvězdička…
Ještě během roku 1933 začal Ultraphon v rámci boje o větší podíl na československém trhu gramodesek nově lisovat snímky stejného charakteru, jaké umisťoval na etiketu Artona, také na svou další lacinou etiketu Selekton - tu prodával dokonce za pouhých 12,- Kč. Obě tyto etikety zanikly v roce 1936, kdy Ultraphon zavedl pro převážně lidový repertoár zelenou etiketu, která se prodávala za 15,- Kč.
Nejvyšší zjištěné objednací číslo etikety Artona dosáhlo hodnoty R 333.

Vybral, sestavil a komentář napsal producent řady Historie psaná šelakem Gabriel Gössel