Tento titul nahrazuje digitální album VT 8100-2 z roku 2007, jež jsme dle upozornění našich zákazníků upravili, odebrali z jeho původní sestavy nezasmlouvané snímky a naopak ji obohatili větším počtem původně v sestavě nepoužitých snímků. snímků. Doufáme, že tato "staro-nová" kompilace bude přijata vlídně...

Komentář k singlu 0 43 0846 z roku 1969, kdy ještě jeho autor netušil, že Helena Blehárová svůj hit již má - naše titulní píseň je jím dodnes:
Vstup Heleny Blehárové do světa naší pop-music lze směle označit jako kariéru. Abychom byli úplně přesní, byl to de facto vstup do světa jazzu, protože dvacetileté děvče, které si Gustav Brom před šesti lety doslova přitáhl ze Slovenska do Brna, chtělo a umělo zpívat tehdy vlastně jen jazz. Blehárová pro to měla vynikající předpoklady a už na počátku svého působení u Broma o tom přesvědčila: vždyť v roce 1964 ji odborníci přiřkli v anketě prvé místo v obtížné konkurenci Evy Pilarové a Vlasty Průchové! Ale nejen jazzem může být - jak známo - živ jazzový hudebník. A tak stejně jako Bromovci, i Helena Blehárová chtíc nechtíc musela poněkud potlačit své vřelé sympatie k jazzu a pokusit se najít svůj výraz i v taneční písničce. Ostatně - učinila tak, jak víme z jejích novinářských vyznání, s upřímným muzikantským zájmem i o tuto sféru hudební interpretace. Po Jarmile Veselé to věru nebylo lehké, a ani dnes nelze říci, že by v této oblasti Blehárová dokázala to, co se kdysi Veselé povedlo udělat z písničky o slunečním ostrově: Helena Blehárová zatím nemá na kontě "svůj" velký šlágr. Příčiny mohou být různé: neměla třeba štěstí na písničku, nebo její absolutně nepodbízivý, vždycky přímočarý a zhusta jazzovým výrazem alespoň okořeněný interpretační styl prostě nebyl tím pravým, co hit dnes potřebuje. Ale ať už je tomu jakkoliv, ani v nejmenším to neznamená nějaké minus pro její postavení v naší taneční hudbě. Ten její nepodbízivý styl má totiž svoje neocenitelné přednosti, které posluchači vycítí a které mají rádi: je bezelstně upřímný a řekl bych až cudně čistý. Helena Blehárová - například - zpívá neuvěřitelně čistě. Na zvukovém snímku lze pochopitelně dosáhnout dobrého výsledku několikerými pokusy, z nichž se použije nejzdařilejší; ale Blehárová intonuje bezpečně například i na plese! Odborníci to oceňují, posluchačům to třeba jen podvědomě lahodí, ale i oni vědí, že zpěv Heleny Blehárové je něčím mimořádně ušlechtilým, zvláštním, nevšedním. To ji - navzdory tomu, že běžná taneční hudba není pro ni tím, co jazz - získalo takovou popularitu a oblibu. Ač to může znít jako protimluv, Helena Blehárová tím získává sympatie svých posluchačů i pro onu druhou, náročnější a jí vlastní sféru projevu - pro jazz, protože její hlas je už na první poslech hlasem Blehárové a nikoho jiného, a má v sobě ono nenapodobitelné fluidum osobnosti, které přinutí člověka k pozornosti, ať jde o jakýkoliv styl...Myslím si, že Helena Blehárová, jejíž antré bylo tak obdivuhodně jisté a rychlé, má to nejhezčí pořád ještě před sebou. Nejenom proto, že je tak mladá věkem, hlasem i výrazem, ale také proto, že oplývá talentem, schopným dalšího vývoje.
Vím o ní, že na budoucnost nečeká se založenýma rukama, a tak jsem si jist, že příští léta přinesou jí, naší taneční hudbě a jazzu další úspěchy.
Petar Zapletal, 1969