Komentář k původnímu LP 1111 3157 Supraphonu z roku 1983:
"Jako na lukách kvítí, hvězdy na nebi, tak svátkové jsou na zemi," napsal jindřichohradecký varhaník Adam Michna v předmluvě ke kancionálu Svatoroční muzika; zahájil tak soubor svých písní, napsaných "k povzbuzení českého národa", zpěvy pro svátky vánoční. Před Michnou i po něm věnovali mnozí skladatelé této tematice rozmanitá díla vokální a instrumentální: písně, sbory, kantáty, oratoria, varhanní skladby, symfonie.
Nedlouho poté, co Albrecht Rudner dokončil stavbu varhan v pražském Týnském chrámu, zasedl u jejich hracího stolu nový varhaník. Valerius Otto z Lipska. Neovládal jen hru na královský nástroj, také komponoval. Roku 1611 vydal v Lipsku "Nové paduány, galiardy, intrády a kuranty na anglický a francouzský způsob všem muzikantům k potěšení". Pětihlasá faktura 62 skladeb zde obsažených umožňovala různé obsazení tehdejšími nástroji - šalmajemi a pumorty, violami, cinky a trombóny; proto také lze dnes Ottovy tance interpretovat smyčcovými soubory stejně dobře jako dechovými. - Augustinián Joannes Pecelius, jehož duchovní skladby z let 1660-80 (litanie, moteta, žalm) se dochovaly v Kroměříži, bývá zaměňována se stejnojmenným, v téže době žijícím městským pištcem z Lipska, autorem instrumentálních skladeb zejména pro dechové nástroje (Leipzigische Abendmusiken). - Ital Gaetano Maria Schiassi připojil své Pastorale (op. 1, 1724) k obdobným skladbám proslulejších krajanů Torelliho, Corelliho, Manfrediniho a Locatelliho, kteří obohatili hudbu vánočního času útvary typu concerta grossa s příznačnými rytmickými figurami siciliány.
Pavel Vejvanovský (+1693) vytvořil za svého působení v Kroměříži úctyhodnou řadu děl s nevšední invenční fantazií a imponující kompoziční technikou; zvlášť pozoruhodné jsou jeho instrumentální skladby, budované vesměs na půdorysu barokní suity. Taková je Harmonia romana (1669), původně napsaná pro 3 housle, 3 violy a cembalo, i nejstarší známá skladba Vejvanovského ze září roku 1666, Baletti a 5 (housle, 4 violetty).
"I nemůže být muzika smutná, ...rozum ostří, paměť podněcuje,... celé mysli nemálo veselosti dodává," vyznal Adam Michna ve zmíněném kancionálu Svatoroční muzika (1661). Odtud a hlavně z dříve vydaného souboru duchovních písní Česká mariánská muzika (1647) byly vybrány vánoční skladby v čele s nejznámější - Vánoční noc / Chtic, aby spal. K této líbezné ukolébavce se druží další neméně půvabné písně; Michna je označil názvy, odvozenými z textů - třeba píseň Vánoční magnet a střelec opěvuje "děťátko, jehož očička jsou magnet", a jež "střílí k srdci mému jako terči laskavému".
Soubor Pražští žesťoví sólisté už názvem napovídá, že se v něm sešli osvědčení hráči na trompety (M. Kejmar, Z. Šedivý), lesní roh (S. Suchánek), trombóny (Z. Pulec, L. Bortl) a tubu (V. Hoza). Jejich zkušenosti se projevují v precizní a stylově vytříbené ansámblové hře, jak dosazují v širokém rozpětí repertoáru od renesance po současnost četná úspěšná vystoupení i cenné gramofonové snímky.
Jiří Berkovec