„Milí posluchači mého nového alba, dovolte mi, abych se pár slovy vyjádřil k jeho vzniku. Nestalo se tak jen z důvodu mých už velmi kulatých narozenin. Hlavním motivem byly pohnuté osudové chvíle mého věrného kamaráda a uměleckého souputníka Alfreda Strejčka. Tento „tulák po hvězdách“ (obdobně jako Londonův Darell Standing) dokázal vzdor těžkým osudovým zkouškám, jak mocná je síla lidského ducha. I přes svůj handicap šíří ony mocné Gracie z Pavlova listu Korintským – Víru, Naději a Lásku.

ZNOVU je Fredovým životním mottem, a proto jsem tak pojmenoval nejen třetí část tohoto cyklu, ale i celou svitu. Jednotlivé věty pak vyprávějí naše příběhy na společných cestách a hudební řeči tlumočí zážitky a pocity z důležitých životních setkání, ať už s Jaroslavem Foglarem, Jindrou Hojerem, Františkem Derflerem, Ludvíkem Kunderou, Hanou Maciuchovou, Radovanem Lukavským, nebo mnoha dalšími, s nimiž si to kafe už nevypijeme…
Bonusem svity je Romance – Rapsodie, založená na tématu slavné španělské Romance
e-moll, kterou Fred má moc rád a již jsem hrával vždy poté, co z jeho úst zaznělo „SINE AMORE NIHIL – bez lásky není nic“.

Ukrajinské písně jsem zařadil ze dvou důvodů: oba mí biologičtí rodiče byli Rusíni ze západní Ukrajiny a před lety jsme pravě s Alfredem Strejčkem (a s profesorem Mykolou Mušinkou, který nás doprovázel) udělali řadu benefičních koncertů v místech mých předků a já jsem měl možnost poznat svého bratra Voloďu, sestru Ljubu a jejich rodiny.

Dvě pohádky jsem vybral ze svého celovečerního cyklu Cesta do pohádky především proto, že oba s Fredem tuto tematiku milujeme.
Bonusem celého alba je skladba Hirošima. Vybral jsem její živou nahrávku ze svého koncertu na Mezinárodním hudebním festivalu Český Krumlov (2005). Skladba původně vznikla jako improvizace, když jsem byl v sedmdesátých letech minulého století v tehdejší NDR dotázán, zda bych mohl zahrát nějakou soudobou českou kytarovou skladbu. Žádnou jsem v tu chvíli
neměl v repertoáru, tak jsem se prostě rozhodl improvizovat. Překřížil jsem vrchní dvě struny, což připomínalo zvuk malého vířivého bubnu, na který se hraje typický virbl, a bylo to. Když jsem dohrál desetiminutovou kreaci, ptali se mne na název skladby, a já jsem spontánně odpověděl – Hirošima. Později jsem skladbu rozšířil na dvě věty a napsal ji pro velký symfonický orchestr. V teto podobě roku 1974 získala druhou cenu v celostátní soutěži
mladých skladatelů. Její jednovětou kytarovou podobu jsem poté hrál po celém světě.

Letos uplynulo nejenom osmdesát let od jedné z největších tragédií lidstva, kterou svržení atomových bomb bylo, ale i od konce druhé světové války. V této souvislosti jsem si uvědomil, že v době, kdy statisíce lidí přišly o život, já jsem se narodil… Cítím to jako veliký dar, a svou tvorbou se jej snažím šířit dál. A právě s tímto pocitem vznikalo i toto album.
Děkuji Českému rozhlasu za pořízení nahrávky pro celé album, Luboši Vyrkovi a Františku Mixovi za skvělou studiovou spolupráci a Radioservisu za produkci.“
Štěpán Rak