V červenci 2003 a 2004 pořídil písničkář Michal Bystrov s přáteli v maličkém, skromně vybaveném studiu v Praze na Spořilově zvláštní sérii nahrávek. Šlo o zhudebněné básně českých autorů. Celkem se zmocnili asi šedesáti jmen – z toho jen polovina písní byla natočena. A z té půlky pouhá třetina snese dnes, po bezmála dvou desítkách let, opožděné zveřejnění. Tenkrát bylo Michalovi pětadvacet a strávil celé léto – ba dokonce dvě léta – ve společnosti životné, živelné, bluesující, swingující poezie. Při natáčení si muzikanti pomáhali vším možným: šejkovali do rytmu plastovou tubou s tenisáky, přejížděli propiskou po odpadkovém koši, řvali, bušili do dveří, zpívali o oktávu níž a o oktávu výš, zvedali telefon a říkali „prosím“, imitovali zvuk zvonů na dvanáctistrunnou kytaru, tu přidali vítr, jindy štěkot psů... Byla to zábava. Snad se ta radost přenese i na vás, ačkoli témata devíti archivních kousků, které tvoří gró alba Utěšená krajina, nijak zvlášť veselá nejsou. Zbylých šest nahrávek vzniklo mnohem později, v létě roku 2021 v Praze na Vinohradech. Jako tečku nabízí autor živý záznam ze zahrady Šrámkova domu v Sobotce, kde dne 8. července 2021 kolem jedné hodiny ranní halekal do tmavé oblohy – co jiného než Fráňovy nesmrtelné verše. A ještě jedna důležitá informace: linoryt k titulní písni na slova J. S. Machara vyryl výtvarník, fotograf a novinář Jiří Janda. Machar ve svém černohumorném textu popisuje, co všechno do svého prvního obrázku zakomponovala jeho malá dcera Jiřina.…