Drsná příroda, silné charaktery.

Byť dnes mohou Klostermannovy knihy na leckoho působit archaicky, nenapodobitelné vylíčení šumavské přírody a jejich obyvatel i uchvacující jazyk jsou i po více než sto třiceti letech stále působivé.

Autor nás jako ve všech svých knihách přivádí do nehostinných míst milované Šumavy. Není to jen nedostižné líčení šumavské přírody a uchvacující jazyk, čím jsou čtenáři Klostermannových knih dodnes přitahováni. Tvrdé charaktery obyvatel horských údolí vykresluje spisovatel s pochopením a nikdy je neodsuzuje – ani hajného, který vlastní rukou zabil několik bavorských pytláků -, byť připouští, že takové skutky pro něj nejsou morálně přijatelné. Neschůdná rašeliniště, neprostupné lesy a tvrdý život zformovaly silné povahy. Klostermann však rozumí i těm, kdo z tohoto koutu utíkají, byť se po čase zase vracejí. Tamější lidé dokážou obětovat Šumavě vše – své vztahy, zdraví i život. A Karel Klostermann nám to i po více než sto třiceti letech připomíná.

Karel Klostermann (1848–1923)
Český spisovatel německé národnosti, autor knih o lidech a krajině Šumavy. Byl velmi pilným autorem – jeho sebrané spisy čítají přes čtyřicet svazků románů, povídek, fejetonů, črt a skic i část pamětí. Narodil se v hornorakouské obci Haag am Hausruck v rodině lékaře. Byl nejstarším z deseti sourozenců, kteří se dožili dospělosti. Rok po jeho narození se rodina přestěhovala do Sušice. Gymnázium studoval v Písku a v Klatovech, studium medicíny ve Vídni však nedokončil a stal se soukromým vychovatelem. V roce 1872 nastoupil do redakce vídeňského časopisu Wanderer, po jeho zastavení vyučoval na německé reálce v Plzni němčinu a francouzštinu. Po smrti své první ženy se oženil podruhé se zámožnou vdovou po továrníkovi, což ho finančně zabezpečilo do konce života. Klostermann měl udivující jazykové nadání, ovládal němčinu, francouzštinu, italštinu, španělštinu, srbochorvatštinu, angličtinu, rumunštinu a polštinu.

Ivan Řezáč (1955)
Český herec, rodák z Plzně. Po absolutoriu DAMU byl v angažmá v libereckém divadle, poté přestoupil do Činoherního studia v Ústí nad Labem. V letech 1987–1995 byl členem činohry Národního divadla v Praze, kde vynikl interpretací rozporuplných a psychologicky složitých postav v domácím i světovém repertoáru (Král Lear, Nebezpečné vztahy, Král Jindřich IV., Smrt obchodního cestujícího). Po odchodu z Národního divadla působil na několika pražských komorních scénách (Činoherní klub, sdružení CD 94), v roce 2002 stál u zrodu Švandova divadla. V roce 2006 obdržel Cenu Thálie za postavu Arnulfa v představení Škola ženy (za stejnou roli byl nominován také na Cenu Alfréda Radoka). Ivan Řezáč hojně spolupracuje s rozhlasem jako interpret poezie, četby na pokračování i představitel rolí v rozhlasových hrách.