Impuls
Mini Jazz Klub 07
Podobné tituly
Speciální podstránky
Informace o albu
Z obalu původní EP desky (33 0396): Snaha tvořit, vychutnat kouzlo okamžiku a nehrát stále to samé - tak lze charakterizovat záměry pražského Impulsu, který se velmi rychle zařadil do špičky československých jazzrockových souborů.
Existuje teprve od roku 1974, kdy se základní čtyřka pětičlenného comba poprvé sešla, aby realizovala v praxi své umělecké představy. Jednotliví členové však v žádném případě nepatří mezi začátečníky, což potvrzují jejich nemalé zkušenosti i příslušnost ke třicátnické generaci.
Jádro Impulsu tvoří trumpetista Michal Gera (nar. 1949), kytarista Zdeněk Fišer (nar. 1950), bubeník Jaromír Helešic (nar. 1947) a pianista Pavel Kostiuk (nar. 1946). Pátým členem - a Impuls už nejednou hrál i bez něj - byl na rozdíl od zakládajícího čtyřlístku častěji se střídající baskytarista: a protože právě v době, kdy vznikaly nahrávky pro Mini jazz klub Pantonu, neměl kvintet na tento nástroj trvalého spolupracovníka, pozval si jako hosta bývalého člena Impulsu Alexandra Čihaře. (Do budoucna má obsadit toto místo hráč k vedení basové linky nad jiné povolaný - kontrabasista František Uhlíř, jehož úspěšné působení v triu Emila Viklického, v SHQ Karla Velebného či Barok jazzu jsou všeobecně známé.)
Obsazení, v němž Impuls hraje, není v historii jazzu právě frekventované. Používali je spíše výjimečně někteří dobří trumpetisté, kteří chtěli stavět na odiv svoji hráčskou individualitu a technickou brilanci, přičemž rytmické skupině bylo vykázáno místo v pozadí. To je však přesně opak toho, s čím přichází Impuls: snaha všech členů je soustředěna na maximálně celistvý a kompaktní zvuk souboru. Nesporně to umožňuje i rozsáhlá elektrifikace všech nástrojů s výjimkou bicích, Gerova trubka je navíc vybavena oktávovým děličem a Kostiuk nedávno doplnil svůj instrumentář o syntezátor. Elektrifikace se tedy postarala nejen o to, aby se zvuk piana a obou kytar stal průraznějším, ale má také zásluhu na jeho podstatném prodloužení, což je nezbytná podmínka zrovnoprávnění trubky, sólové kytary a piana jako hlavních melodických nástrojů.
To, že obě skladby na naší desce jsou domácího původu a navíc pochází od členů Impulsu, je vědomý záměr. Kvintet se sice nebrání přebírání některých světových skladeb pro malé soubory a po přearanžování je zařazuje do svého repertoáru, ale drtivou většinu tvoří vlastní kompozice členů Impulsu. Méně často vznikají jako tzv. head aranžmá, tedy přímo na zkoušce kolektivním opracováním předloženého motivu. Nejčastěji přináší autor své dílo už rozepsané pro jednotlivé nástroje, přičemž dvě třetiny časové ploch jsou zadány pro volnou improvizaci. Ta je skutečně ve středu zájmu všech hráčů, kteří založili Impuls právě proto, aby měli dostatek prostoru pro uplatnění tvůrčí fantazie. To ovšem nevylučuje dodržování jistého pevného řádu: tak třeba i pro baskytaristy Impulsu platí pravidlo, že basa tvrdí muziku - nesmějí proto nikdy nadužívat elektrifikace tohoto nástroje v neprospěch celku nadměrným sólistickým pojetím hry. Takže Impuls je souborem na výsost kolektivním, v němž svoboda projevu je podřízena zájmům celku. Proto také melodici v kvintetu pozorně sledují polymetrická pásma bubeníka Helešice, aby je absorbovali do svého projevu stejně pružně jako zase harmonicky tvořící hráči dotvářejí výlety sólistů za obzory dané základní instrumentací. A tak ze vzájemného porozumění pěti hudebníků vzniká hudba, kterou možná budeme obtížně řadit do některé ze známých kategorií, ale která je nesporně dobrým a současným jazzem. (Sleeve-note Stanislav Titzl, 1976)
Diskuze k albu