Tato nahrávka vznikla v roce 2013 jako poslední studiový záznam kapely DG 307. Mimo vynikající Zajíčkovy poezie je tento projekt zajímavý zvukovým návratem ke kořenům souboru, k čemuž přispívá sugestivní kompozice rozdělená do několika částí, obsazení několika smyčcových nástrojů a pestrých, neustále „tančících" bicích. Veskrze monotónní rytmickou linku důsledně čeří smyčcové nástroje, které projev skupiny zprůzračňují a často posouvají až do melodické polohy. Zvuk však stále zůstává velmi syrový, a spolu se sugestivními, mnohdy bolestnými texty, je i po létech ojedinělý.
V letošním roce nahrávku výhradní autor hudby Tomáš Vtípil přemíchal a upravil pro vydání na LP, ani více jak desetiletí od vzniku alba neubralo nic na originalitě a svébytnosti nahrávek skupiny DG s jejich výhradním textařem Pavlem Zajíčkem.
Ale nepochybně v platnosti zůstává vše, co napsal Petr Slabý při vydání původním: V tvorbě DG 307 vždy v životadárné symbióze a souručenství koexistovala undergroundová hudební primitivnost s avantgardním verbálním projevem a něha a láska se mísily s až drastickou sebereflexí a surovým vnímáním současnosti. Pavel Zajíček sice na této nahrávce chvílemi propadá bezbřehému smutku a jistému patosu a nostalgii, ale právě přes ně se dostává do jinak těžko dostupných „mezigalaktických" chimérických světů, které současně zůstávají v undergroundové temnotě, v tom nejhlubším existenciálním podzemí, odkud vzlínají kořeny všeho živého.