Bohuslav Martinů – srdeční záležitost Viléma Vlčka

Když roku 1910 ředitel Pražské konzervatoře vyloučil dvacetiletého Martinů ze studia pro „nenapravitelnou nedbalost“, jistě netušil, že vyhazuje jednoho z nejslavnějších skladatelů 20. století. Své housle pak mladý student prodal v Paříži o tři roky později, aby se mohl plně soustředit na kompozici. O těchto začátcích později skladatel prohlásil, že se „zkrátka nedokázal ty věci naučit“, ale musel na to „nějak přijít vlastním pocitem“. Violoncellu se Martinů věnoval více než kterýkoli skladatel jeho generace, a to v komorní i koncertantní tvorbě. Předkládaná nahrávka kompletního díla pro cello s klavírem vznikala na Hudební akademii v Bazileji, jen pár kilometrů od Schönenbergu, kde Martinů strávil poslední roky svého života. Skladby vznikaly většinou pro významné cellisty, často skladatelovy přátele (Frank, Cassadó, Fournier, Honegger, Piatigorsky, Sádlo ad.). Pět charakterem odlehčenějších skladeb napsal v Paříži mezi lety 1929–1931. Díla závažnější, tři sonáty a dvě skladby ve formě variací, pak vznikla od roku 1939 do konce skladatelova života; Variace na slovenskou lidovou píseň jsou jeho posledním komorním dílem a nelze v nich přeslechnout stesk po domově, kam už se Martinů nemohl vrátit. Za mladého cellistu Viléma Vlčka hovoří jeho soutěžní úspěchy (vítězství v Penderecki Cello Competition Krakow, Markneukirchen International Instrumental Competition 2023, Rahn Musikpreis 2022 ad.) a spolupráce s předními orchestry (Česká filharmonie, FOK, Luzern SO, Kammerorchester Basel ad.), především ale samotné jeho hraní, expresivní a hluboké, na této nahrávce inspirované muzikantstvím skvělého pianisty Denise Linnika.

Bohuslav Martinů (1890–1959) – Sonáty pro violoncello a klavír č. 1 H 277, č. 2 H 286, č. 3 H 340. Variace na Rossiniho téma H 290. Variace na slovenskou lidovou píseň H 378. Arietta H 188b. Nokturna H 189. Pastorely H 190. Miniaturní suita H 192. Sedm arabesek H 201. Romance H 186 bis (pův. pro housle a klavír)

Vilém Vlček – violoncello, Denis Linnik – klavír