Mistrovské dílo plné kouzelných a potrhlých „nesmyslů“

„Když ty uvěříš ve mně, já uvěřím v tebe.“ A o tom to je. Věřit. Snít. Milovat nesmysly. Přestat růst. Nikdy nezestárnout. Vítejte mezi potrhlíky.

Malá Alenka si žije docela obyčejným životem. Ale jen do chvíle, kdy potká Bílého Králíka s kapesními hodinkami a vestičkou, který naříká, že má zpoždění. Alenka ho sleduje až ke králičí noře, do které za ním hupne. Od toho okamžiku se její život promění v neuvěřitelné dobrodružství. Na své cestě potká ty nejpodivnější a nejúžasnější postavičky, které si kdo umí představit. Brzy zjistí, že v kraji divů není nikdo ani nic obyčejné a už vůbec ne Kloboučník, Zajíc Březňák, Kočka Šklíba, Vévodkyně, Houseňák nebo Paželv.

Remasterovaná verze původního vydání z roku 2006.

Lewis Carroll (1832 – 1898)
Charles Lutwidge Dodgson známýpod pseudonymem Lewis Carroll, byl anglický spisovatel, matematik, logik, učenec a také výborný portrétní fotograf. I když nevynikal v kontaktu s dospělými lidmi, s dětmi si rozuměl neobyčejně dobře. Ve své literární tvorbě Lewis Carroll objevil neznámou zemi, platily v ní zákony fantazie a hra byla „vážným“ obsahem života. Naučil se tvořivému slovosledu dětské řeči a samozřejmosti dětských myšlenkových zvratů. Pochopil, že děti mají svou vlastní osobitou logiku.


Jiří Ornest (1946 – 2017)
Pocházel ze známé české divadelnické rodiny, strýc Jiří Orten byl český básník, druhý strýc Zdeněk Ornest byl herec, jeho otec Ota Ornest divadelní režisér, také jeho matka Jarmila Smejkalová byla herečka. Po studiích na pražské DAMU byl v angažmá v pražském Divadle E. F. Buriana. Od roku 1990 působil v Divadle Na zábradlí nejen jako herec, ale také jako překladatel, auto a režisér (např. Tragédie mstitele, V Altánu, Happy end). Uplatňoval se také jako textař. Účinkovalv televizních inscenacích (Vernisáž, Zítra to spustíme) a českých filmech (Šakalí léta 1993, Golet v údolí 1995, Hanele 1999, Mistři 2004). Po celý život se také věnoval různým formám alternativního divadla. Za roli Ludwiga ve hře T. Bernharda Ritter, Dene, Voss získal v roce 1996 Cenu Alfréda Radoka.