Jediná odpověď na příkoří je vzpoura.

Strhující román popisující skutečnou událost – vzpourou námořníků proti kapitánu Williamu Blighovi na britské lodi Bounty z roku 1789.

„Čas šumí jako oceán a z jeho hlubin zaznívá píseň touhy po volnosti až k nám.“
Dobrodružný román je inspirován skutečnou událostí z roku 1789 – vzpourou námořníků proti kapitánu Williamu Blighovi na britské lodi Bounty. Tento příběh byl během 19. a 20. století námětem mnoha literárních, výtvarných i filmových zpracování. Není se čemu divit, cesta fregaty Královského námořnictva, která mířila na Tahiti, aby naložila semena chlebovníku pro potravu otroků v Karibiku, je mimořádně dramatická. Námořníci trpící pod despotickým velením kapitána Bligha, zakusili na Tahiti pozemský ráj, nádhernou tropickou přírodu, průzračně čisté moře, přátelství místních obyvatel, náklonnost žen – a především poprvé v životě poznali harmonickou společnost, dosud nezkaženou touhou po penězích a zisku. Příběh proslulé vzpoury nemá dobrý konec, avšak potomci i odkaz odvážných námořníků stále žijí dál.

Vítězslav Kocourek (1920–1995)
Český spisovatel a překladatel z angličtiny, němčiny, francouzštiny a ruštiny. Studoval na gymnáziu v Praze, studia češtiny a filozofie na Karlově univerzitě dokončil po válce v roce 1950. Pracoval v redakcích novin, pak v Čs. státním filmu, v nakladatelství Čs. spisovatel, kde byl tři roky šéfredaktorem (1956–59). Poté vedl Divadelní a literární jednatelství. Povídky, úvahy, kritické stati, epigramy publikoval v Tvorbě, Dikobrazu, Kytici, Novém životě, Květnu, Literárních novinách, Kultuře a jinde. Podstatnou složkou Kocourkova spisovatelského zájmu je literatura pro mládež. Roku 1972 byl z politických důvodů propuštěn a až do odchodu do důchodu roku 1980 byl korektorem tiskárny Mír (zároveň překládal a psal lektorské posudky, anonymně nebo pod jmény jiných autorů. Roku 1981 pod jménem Jaroslava Huláka převyprávěl Homérovu Odysseu.

Miroslav Táborský (1959)
Český herec, laureát Ceny Alfréda Radoka za mužský herecký výkon roku v roli Jindřicha v inscenaci Konec masopustu a nositel španělské Goyovy ceny. Na DAMU se dostal napočtvrté, mezitím vystudoval fyziku na pedagogické fakultě. Jeho první angažmá bylo v kladenském divadle, vedle toho si stále rozšiřoval svůj herecký rejstřík – například mimickými rolemi ve Studiu GAG Borise Hybnera. Přelomová pro něj byla spolupráce s režisérkou Hanou Burešovou v Divadle v Dlouhé, významné role ztvárnil v inscenacích Martina Huby (Garderobiér, Král Lear). Dnes ho můžeme vidět v Žižkovském divadle Járy Cimrmana, v Divadle v Řeznické, ve Viole, v Divadle Ungelt a na jiných scénách. Věnuje se také dabingu.