Z komentáře Jaroslava Holečka k původnímu LP albu 1111 3607 "Beethoven, Škroup Tria pro klavír, klarinet a violoncello" vydanému Supraphonem v roce 1985 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně:
Když se v kvasu slohové proměny v polovině 18. století smyčcové kvarteto a klavírní trio postupně ustálily jako zvukově nejvyváženější sestavy nástrojů komorní hudby, nebylo již daleko k myšlence nahradit housle některým sopránovým nástrojem dechovým a oživit barvu zvuku novým, zajímavým odstínem. Nemůžeme s určitostí říci, kdo první přišel na tento šťastný nápad, ale pokud jde o klarinet, by to W.A.Mozart, který mu v triu Es dur (KV 498) a zejména v nádherném kvintetu A dur (KV 581), zjednal rovnocenné místo mezi ostatními nástroji s mnohem starší tradicí. Není divu, že tato myšlenka zaujala i Ludwiga van Beethovena (1770-1827), když mu Joseph Beer (1744-1812), jeden z prvních významných virtuosů na klarinet, navrhl, aby pro něho napsal skladbu, v níž by jako téma k variacím použil melodie z opery Josepha Weigla „L´amor marinaro“, která se po premiéře ve Vídni 15. října 1797 těšila nesmírné oblibě. Tak vzniklo zřejmě v roce 1798 trio B dur, op. 11, jež se svou hudební řečí hlásí ještě k Mozartovi a Haydnovi, ale na mnoha místech již prozrazuje lví spár svého tvůrce. Ten byl v té době oslavovaným klavírním virtuosem, takže je přirozené, že vybavil part svého nástroje brilantním leskem. Klarinet přijde ke slovu spíše v melodicky půvabné volné větě, do níž bohaté figurace klavíru vnášejí pohyb a vzruch. Závěrečná část je pak jedním z prvních dokladů Beethovenova variačního umění a současně virtuózním finále, v němž se uplatní hráčské dispozice všech tří instrumentalistů. Tvůrce melodie naší národní hymny, František Škroup (1801-1862), zkomponoval tři smyčcové kvartety a tři klavírní tria, jež jsou - přes svou slohovou nevyhraněnost a poplatnost dobovému vkusu – důležitým vývojovým článkem v historii české komorní hudby. Trio Es dur, op. 27 vzniklo pravděpodobně roku 1845 (tiskem vyšlo 1846) a bylo původně myšleno jako skladba s klarinetem, i když se častěji hrává s houslemi. Okázale brilantní sloh díla, v němž dominuje virtuózně koncipovaný klavírní part, vychází zřejmě vstříc umění tehdy vysoce oceňovaného mladého pražského pianisty Sigmunda Goldschmidta, jehož jméno čteme v dedikaci...