Komentář Olgy Zuckerové k původnímu LP albu 1111 3158 "Mozart Sonáty pro housle a klavír K. 301, 376, 454" vydanému Supraphonem v roce 1983 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně:
Mozartovy sonáty pro klavír a housle náležejí k té části skladatelova díla, jež je spjata i s jeho interpretační praxí, především klavírní. Jejich prakticky celoživotní produkce (1762-1788) zachycuje skoro všechny etapy jeho vývoje. Sonáta KV 301 byla (spolu se sonátami KV 302 a 303) komponována počátkem roku 1778 za Mozartova pobytu v Mannheimu. Další tři - KV 304-306 k nim téhož roku přikomponoval v Paříži a tamtéž vydal u Sieberra. 7.1.1779 je v Mnichově předal s dedikací falcké kurfiřtce Marii Alžbětě, choti kurfiřta Karla Theodora, zaměstnavatele slavné mannheimské kapely. Mozart bral v těchto dílech očividně zřetel na silně francouzskou orientaci mannheimské rezidence. Jako ostatní sonáty této skupiny (kromě KV 306) je i KV 301 dvouvětá, s oběma větami v téže tónině, což je suitový, v tehdejší francouzské hudbě hojně užívaný prvek. Druhá věta představuje tradiční francouzské rondo s charakteristickou mollovou partií (mineur); dlouhé crescendo 1. věty připomene typický způsob mannheimského orchestrálního přednesu. Sonáta KV 376 byla napsána ve Vídni roku 1781 (vyšla tam v listopadu t.r. u Artatie spolu s dalšími pěti jako op. II). Původně byla asi psána pro flétnistu de Jeana, o čemž svědčí přípisek pod 1. systémem autografu "Violino o flauto traverso", od slova Violino dále přeškrtnutý, a některá, původně o oktávu výš notovaná místa houslového partu. Dílo je idylicky laděno. V přívětivém, dětsky líbezném tématu, jež otvírá provedení 1. věty, v milostném dialogu obou nástrojů ve větě prostřední i v dovádivě rozdurděném tématu závěrečného Ronda, jehož stylizace připomene zábavné žánry - trochu dechovou kasaci a trochu i janičářskou muziku (je to rok kompozice Únosu ze serailu!) - lze rozeznat Mozartovu intenzívní snahu těchto let - spojit vlastní osobitý styl s očekáváním a požadavky publika. Nadšená recenze těchto sonát v Cramerově "Magazin der Musik" je svědectvím slibných začátků Mozartova vídeňského působení. Do vrcholného období Mozartových virtuosních úspěchů a do slavné éry jeho klavírních koncertů spadá sonáta KV 45, psaná 1784 pro mantovskou houslistku, dvacetiletou Reginu Strinasacchi, s níž Mozart spoluúčinkoval při její akademii 29. dubna. Slavnostní iniciála pomalého úvodu a celkově mohutnější koncepce díla jsou znaky začínajícího "velkého stylu" tehdejšího vídeňského koncertování. Těžištěm díla je střední věta, neslýchanými harmonickými smělostmi a citovou hloubkou řadící tuto sonátu k nejkrásnějším komorním dílům autorovým. Bezpochyby byla inspirována touto dívkou, o níž napsal Mozartův otec Leopold v jednom dopise:"...ani notu nezahraje bez citu...Její Adagio nemůže nikdo provést s větším citem než ona; celé srdce a duši vkládá do melodie, kterou přednáší, a právě tak krásný a silný je její tón.“

Japonská houslistka SHIZUKA ISHIKAWA (1954) je odchovankyně české houslové školy, neboť byla od roku 1966 žačkou prof. Marie Hlouňové, s níž odešla z rodného Tokia do Prahy. Patnáctiletá vyhrála přesvědčivě mezinárodní rozhlasovou soutěž Concertino Praga, v roce 1972 získala 2. cenu v soutěži o cenu Henryka Wieniawského v Poznani a o 4 roky později si přivezla cenný laureátský titul i z pověstné houslové soutěže v Bruselu. V Praze upozornila na svůj jedinečný talent poprvé v únoru 1973, když na poslední chvíli zaskočila jako sólistka na koncertě České filharmonie a zahrála Brahmsův houslový koncert s takovou jistotou a osobitostí podání, že bylo rázem jasné, že se objevila nová hvězda houslového umění. Dnes je Shizuka Ishikawa známa po celém světě, ale vždy se ráda vrací do Prahy jako do své druhé vlasti.