Brněnský rozhlasový orchestr lidových nástrojů (BROLN)
Cimbál a tarogató
Podobné tituly
-
Brněnský rozhlasový orchestr lidových nástrojů (BROLN)
-
Brněnský rozhlasový orchestr lidových nástrojů (BROLN)
-
Brněnský rozhlasový orchestr lidových nástrojů (BROLN)
-
Brněnský rozhlasový orchestr lidových nástrojů (BROLN)
-
Brněnský rozhlasový orchestr lidových nástrojů (BROLN)
-
Brněnský rozhlasový orchestr lidových nástrojů (BROLN)
Informace o albu
Komentář Františka Dobrovolného k původnímu LP albu 1117 3198 "Cimbál a tarogató" vydanému v Supraphonu v roce 1983 a nyní vycházejícímu nyní poprvé digitálně:
Z kořenů spočívajících v dávných islámských kulturách (nástroje qanun, santur) vyrůstají dějiny nástroje, které patří k nejbohatším kapitolám historie hudebních nástrojů vůbec. V Evropě byl nástroj znám v početné řadě tvarů a názvů. V latinských církevních textech to byl především název psalterium, v českých překladech většinou žaltář, nebo lépe slavník, slavník desetistrunný nebo desetistrun. Z psalteria se vyvinul nástroj, zvaný dnes malý cimbál (Hackenbrett), rozšířený v lidové hudbě téměř celé Evropy. Přes zdokonalení, k němuž napomohl Pantaleon Hebenstreit v 90. letech 17. století (nástroj byl po něm nazván pantaleon), dospěl vývoj cimbálu v minulém století k dokonalému tvaru, který představují maďarské nástroje výrobců Schundy a Bohaka. Pod značkou Bohak jsou dodnes v Budapešti vyráběny a vyváženy do celého světa. Cimbál měl prvořadý význam v rozvoji harmonické bohatosti naší lidové hudby. Na rozdíl od tradičních stylů, kdy plnil téměř výlučně funkci doprovodnou, je v současné době využíván i jako nástroj sólový, a to stále ve větší míře nejen ve stylizacích folklóru, ale i v hudbě umělé.
Historie nástroje zvaného tarogató je ve srovnání s cimbálem mnohem kratší. Byl to pravděpodobně maďarský skladatel a muzikolog Gyula Káldy, který přivedl budapešťského nástrojaře Józsefa V.Schundu na myšlenku vyrobit dřevěný sopránový saxofon. Po několikaletém zdokonalování vznikl nástroj, který byl pod názvem tarogató vystaven poprvé na pařížské výstavě v roce 1900. Zvláštní je, že se tento novotvar nesetkal s téměř žádným ohlasem mezi tvůrci tzv. umělé hudby, a získal si naproti tomu značnou oblibu v hudbě lidové. Zásluhu na tom měly především (nebo snad jen) cikánské kapely v Banátu, oblasti při jugolávské hranici zabírající část Rumunska a část Maďarska. Zde se můžeme setkat i s jednoduššími typy tarogata vyrobenými z klenového dřeva v dílnách lidových výrobců. Tyto lidové nástroje mají obvykle šest klapek nebo pouze šest prstových otvorů. V našich zemích bylo tarogató používáno výlučně profesionálními nebo poloprofesionálními cikánskými kapelami. V dnešní době se s tímto nástrojem setkáváme v souborech zabývajících se interpretací lidové hudby.
Diskuze k albu