Z obalu původní LP desky (8113 0114): "Dobře se to poslouchá a ještě lépe se při ní tančí" - těmito slovy končilo moje povídání na desce Pepřenka, prvním výběru instrumentálních nahrávek kytaristy, skladatele a aranžéra Aleše Sigmunda, a jistě se potvrdilo, že nešlo o planý, propagační výrok. Pepřenka bylo album nejen úspěšné, ale i - tristně řečeno - užitečné, které padlo "do noty" dramaturgům hudebních relací a znělo nám při mnoha příležitostech.
Náhle bylo zjevné, že Pepřenka, původně jen stanovisko k současné oblibě a potřebě kytarových instrumentálek, volá po následovníku, desce, která záměry a nápady Pepřenky rozvine, zejména v konfrontaci se stále se modernizující funkci sólové kytary v instrumentální populární hudbě. I přes zasněný název Téměř léto rozhodně není nové Sigmundovo album oddechovým "spočinutím" na osvědčených nabízejících se melodiích, naopak, předcházelo mu hledání, ba spíše hledačství, jak v tvorbě, tak i ve výběru převzatých skladeb.
Změnou z nejpodstatnějších je už samotný nástroj - domácký výrobek ustoupil vyhlášené kytaře značky Fender Stratocaster. Také stylophone, "dětská hračka" mezi elektronickými nástroji, přenechala prostor syntezátorům Arp Odyssey a Roland Jupiter a clavinetu Duo, na nichž významně vypomohli Alexander Goldscheider a Jan Hrábek. Změnilo se i nahrávací prostředí; sólisté spolu se skupinou Golem, Pražskými smyčci a Bezinkami se přestěhovali do 16stopého studia, vybaveného equalisery a dalšími vymoženostmi moderní techniky.
A výsledek? Zvuková a technická kvalita se vylepšila, také aranžmá vyšláplo současným krokem. A nejen to. Jestliže na Pepřence dává Aleš Sigmund své hráčské umění ve prospěch vyznění skladeb, nyní volí často i opačný přístup a podřizuje témata svým interpretačním schopnostem. Jednoduše řečeno, více si zahraje. Promýšlí sóla, znáročňuje kytarový part. Stejně jako na Pepřence zachovává Ale Sigmund kontrastní ladění skladeb, ušlechtile romantických i hravě diskotékových.
Jako by už samotnými názvy napovídal posluchači, co má očekávat, zda konejšivé tóny k "sladkému nicnedělání" či vzrušený tep "sólových úniků". Sigmundova kytara koktá i kloktá, vzdává hold Duanu Eddymu i spartakiádním cvičenkám, žertuje i rozněžňuje, nečekaně posouvá melodie do říše moderní country, polky i středomořské serenády, novinkám dává punc evergreenů (nad jiné v titulní melodii Leopolda Korbaře) a naopak se poměřuje s dobovými melodiemi, jako je vídeňský kolovrátkový motiv, před třiceti lety zpopularizovaly ve filmu Třetí muž, či věhlasné saxofonové téma orchestru Billyho Vaughna Stříbrný měsíc. A co je hlavní - ani ve spleti elektrických kabelů a aparátů neztrácí vlídnou hřejivost, inu, jak se sluší na "téměř léto". (Sleeve-note Jaromír Tůma, 1979)