Komentář Jitky Fukačové k původnímu EP albu 1 32 0552 "René Tuček - pěvecký portrét (Wagner, Rossini, Leoncavallo)" vydanému Supraphonem v roce 1977 a nyní vycházejícímu popevé digitálně:
RENÉ TUČEK, jeden z čelných představitelů současné generace pěvců Národního divadla v Praze, patří k těm umělcům, u nichž se mimořádné hlasové i dramatické předpoklady prosadily navzdory tomu, že jejich nositelé začali svou životní dráhu ve zcela jiném oboru. René Tuček sice od mládí projevoval zájem o divadlo a zpěv, avšak ve věku, kdy jiní tráví svá učednická léta konzervatorních třídách, našli bychom ho v hornickém učilišti na Sokolovsku. Rýsovala se před ním perspektiva studia na vysoké škole báňské. Současně však začal vážně uvažovat i o zpěvu, a když jeho talent potvrdilo vítězství v celostátní soutěži LUT, bylo o divadelní dráze rozhodnuto. Angažmá v plzeňském, později v českobudějovickém sboru, mu dalo základní jevištní zkušenosti i možnosti intenzívního soukromého studia. Dalšímu vzestupu napomohla náhoda. Když v desíti dnech úspěšně nastudoval místo onemocnělého kolegy Smetanova Kalinu, změnili českobudějovičtí jeho smlouvu na sólistickou. O dva roky později (1960) se již jeho jméno objevuje mezi sólisty Janáčkova divadla v Brně. Mladý barytonista sem přichází v době, kdy se zde formuje nová pěvecká generace. Hned od prvních okamžiků se mu dostává skvělých pracovních a uměleckých příležitostí. Kritika a publikum ho přijímají příznivě a René Tuček roste doslova od role k roli. Exceluje nejen tam, kde má možnost rozvinout hlasovou kulturu, např. v kantabilních italských partiích, ale i v dramaticky náročných rolích s bohatým vnitřním dynamismem. Postupně buduje rozsáhlý repertoár zahrnující role z předklasické tvorby a z Mozarta (Guglielmo, Papageno, Almavivo, Giovanni), z českých oper (Vok, král Vladislav, Přemysl, Bohuš) i z hlavního fondu světové produkce (Valentin, hrabě Luna, Jago, Jeleckij, Oněgin, Silvio, Escamillo, Scarpia atd.). Brno v Tučkovi odkrývá i výtečného interpreta soudobých oper (Cikker, Martinů, Gershwin, Prokofjev - za Andreje Bolkonského, jehož postavu vytvořil později i v Praze, je roku 1971 odměněn cenou ministerstva kultury SSSR). Po více než desetiletém působení v Brně odchází pěvec v roce 1971 do rodné Prahy, aby své zralé umění rozvíjel v kolektivu naší první scény. Jeho umělecký profil dokresluje i bohatá koncertní činnost a řada zahraničních úspěchů (Itálie, Španělsko, Francie, Rakousko, Kuba, SSSR aj.). Pro své hlasové i herecké kvality je vítaným hostem rozhlasových i televizních studií.

RENÉ TUČEK (*8.1.1936 – † 26.8.2017)