Z komentáře Jana Beránka k původnímu kompletu 2LP 1115 3121 "Pozdrav orchestru Gustav Brom se svým orchestrem" vydanému v roce 1980 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně:
Myšlenka vydání dvojalba z nahrávek orchestru Gustava Broma vznikla ve druhé polovině sedmdesátých let, kdy byl producentem souboru Jaroslav Kratochvíl. Vyžadovala dostatek času na přípravu a samotnou realizaci, která probíhala přibližně tři roky. Názory na výběr hudby mohou být různé a definitivní podoba alba je jen jednou z celé řady možností. I když jazz tvoří jen malou část produkce orchestru Gustava Broma, přesto je autorsky i stylově tak bohatě a rozmanitě zastoupen, že sestava první desky tohoto kompletu představuje jen zlomek současného Bromova jazzového repertoáru...První desku dvojalba rámují dva nové opusy Jaromíra Hniličky, nahrané v rozmezí týdne počátkem roku 1979. Hnilička, který působí v orchestru Gustava Broma nejdéle, je znám jako všestranný hráč. Od dixielandových partů na raných snímcích nahraných pro Supraphon (1956), přes okouzlení jazzem západního pobřeží, dospěl až k osobitému zpracování vlivů podstatně novějších (Ellis, Brecker), jak nás o tom ujišťuje svým vlivem na celou trumpetovou sekci (Noční let) i sólovou hrou (Malé rondo pro trubku). Jeho kompoziční činnost pomáhá utvářet profil Bromova orchestru již bezmála čtvrt století a je neobyčejně pestrá; Hnilička umí napsat prostou písničku (Pozdrav astronautovi) stejně dobře jako rozsáhlé cyklické dílo (Svita pro trubku, Jazzová mše)...Jeho paralelou v saxofonové sekci - nejen pokud jde o dobu působení v orchestru Gustava Broma - je Josef Audes. Svým masivním tónem na barytonsaxofon puncuje zvuk kapely stejně jako Hniličkova trubka a je zcela přirozené, že právě tito dva byli vždy páteří malé skupiny, pěstující ve volném čase improvizovaný jazz....Po vybraných snímcích z let 1977 - 80 druhá deska alba dokumentuje výběr z mnoha desítek veřejných rozhlasových nahrávek orchestru Gustava Broma s hostujícími umělci...V případě americké černošské zpěvačky Betty Dorsey se dostáváme až k samotným kořenům jazzu a její podání trojice známých spirituálů je mimo jiné i dalším dokladem, že jazz není krátkodobou módní záležitostí...Snad vůbec nejslavnější host, kanadský trumpetista Maynard Ferguson...vzpomíná ve skladbě "At The Sound Of The Trumpet" na svůj orchestr z počátk šedesátých let...
Má-li být toto jubilejní dvojalbum zároveň i bilancí čtyřiceti let poctivé práce, není možno obejít se bez řeči čísel. Živnostenský list, povolující provoz vlastní kapely, získal Gustav Brom v roce 1940...v září pořizuje Bromův orchestr prvních šest snímků v holešovickém studiu firmy Esta. O necelý rok později nahrává v Bratislavě pro Ultraphon, převážně se slovenskými zpěváky. Další vývojové fáze Bromova souboru, který musel čas od času hrát i v menším obsazení, nejsou pohříchu zvukově dokumentovány. Spolupráce se Supraphonem začíná až neplánovaným zkušebním nahráváním na jaře 1955 v brněnském varieté Rozmarýn (Čínský chlapec, Vyzvání k tanci) a po úspěchu této jediné standardní desky je orchestr Gustava Broma pravidelným hostem ve studiu již celé čtvrtstoletí. Pro naši firmu realizoval za tu dobu hodně přes pět set titulů populární a jazzové hudby, které se z velké části rozletěly do světa prostřednictvím exportní společnosti Artia....Čtyřiceti let existence se dožívají jazzové orchestry jen zřídka. Orchestr Gustava Broma je tedy oslavuje tímto dvojalbem.