„Nemám kde spát, nemám co jíst, mám se báječně“

Výběr z povídek cestovatele a dobrodruha Otakara Batličky, který v nich ztvárnil své vlastní zážitky nebo se nechal inspirovat vyprávěním lidí, s nimiž se setkal.

„Batoh na zádech, kulovnici přes rameno a sukovici v ruce, kráčel jsem pralesem.“ Neohrožený zálesák, nebýt však jeho psa Vykuka, kdoví, jak by dopadlo jeho setkání s chřestýšem. V jiné povídce zabíjí strach – to když se v džungli zabodne obyčejný trn dozorci Swanovi do zad. Ucítí bodnutí, otočí se a uvidí indiána s bambusovou holí v ruce. Běda, foukačka s hrotem napuštěným prudkým jedem! Nebyla to však domorodá zbraň, tady puklo srdce strachem. Dnes už se nedozvíme, kolik příběhů Batlička na vlastní kůži zažil, kolik jich převzal od lidí, které potkal po cestě, a které si jednoduše vymyslel nebo přibarvil. Ať tak či tak, Batličkovy dobrodružné povídky milují generace čtenářů.

Otakar Batlička (1895–1942)
Český radioamatér, světoběžník, spisovatel a bojovník proti nacismu. Narodil se jako syn úředníka z pražských plynáren. Jako kluk se Batlička často se bouřil. Není doloženo, že by ještě před plnoletostí utekl na několik let do světa, jak se traduje. Cestu do zahraničí ve skutečnosti podnikl až v dospělosti. Jeho putování se stalo podkladem pro částečně autobiografické dobrodružné povídky pro mládež, které publikoval v časopise Mladý hlasatel. Navzdory legendám se po návratu z cest rychle dostal do svízelné životní situace. Neměl maturitu a těžko hledal práci. Pojišťoval psy, měl vlastní soukromou školu boxu, pracoval jako řidič tramvaje. Na jedné výstavě se seznámil s radiotelegrafií. Po vzniku Protektorátu Čechy a Morava se stal členem odbojové skupiny Obrana národa – Východ, pro niž zajišťoval radiotelegrafické spojení s Moskvou. Byl odhalen, zahynul v koncentračním táboře Mauthausen. Napsal na sto padesát povídek.

David Matásek (1963)
Český herec a muzikant. Vystudoval Pražskou konzervatoř. V roce 1988 se podílel na založení hudební skupiny Orlík. Hrál v různých souborech – ve Studiu Bouře, v Náhradním divadle, spolupracuje s Divadlem v Řeznické. Do roku 1995 byl členem činohry Národního divadla, kde ztvárnil například císaře Nera ve hře Britannicus Jeana Racina, poté nastoupil do Divadla Komedie, kde vystupoval mimo jiné jako Petruccio ve Zkrocení zlé ženy. Roku 2002 se vrátil zpět do činohry Národního divadla. Na filmovém plátně ho proslavila především role Kendyho v pětidílné „básnické“ sérii Dušana Kleina, na televizní obrazovce v posledních letech upoutal v seriálu Polda.