Z komentáře Jiřího Reinbergera k původnímu LP albu 1 11 0514 "J. S .Bach Varhanní skladby / Jaroslav Vodrážka" vydanému Supraphonem v roce 1969 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně:
Své nejdelší tvůrčí období prožil Johann Sebastian Bach v Lipsku. Je charakterizováno vrcholnými mistrovskými díly převážně duchovního charakteru. Je pozoruhodné, že vedle komponování tak rozsáhlých skladeb, jako byly např. Matoušovy nebo Janovy pašie, h moll mše a řada kantát, mu ještě zbyl čas pro varhanní skladby. Snad nejvýznačnější místo ve varhanní tvorbě z let 1730 až 1740 zaujímá pět velkých preludií a fug (c moll, C dur, e moll, h moll, Es dur). Všem těmto skladbám je společná monumentální výstavba, vrcholná kompoziční technika a instrumentální sazba tak náročná, že si lze stěží představit, že by je v té době, snad kromě Bachových nejlepších žáků, Krebse a Kittla, mohl vůbec někdo zahrát, neboť Bach sám je vzhledem k svým vyčerpávajícím povinnostem tomášského kantora již neprováděl. To platí i o reludiu a fuze C dur.
Preludium, skloubené ze čtyř jednotaktových motivků, uvedených bezprostředně za sebou již v tématu, téměř postrádá meziher a tím také prakticky možnosti zvukového odlišení. Má slavnostní charakter a jeho koncertantní forma plyne bez jakéhokoliv přerušení až k disonantním akordům, jež vyúsťují ve stručný závěr. Pro svůj radostně slavnostní charakter bývá toto preludium také nazýváno vánočním, a má velkou tematickou podobnost s úvodním chórem Kantáty č. 65 „Sie werden aus Saba alle kommen“. Velmi kontrastující a kontrapunkticky nesmírně komplikovaná je fuga…problémem je její zvuková gradace, neboť téma samo vyžaduje již zpočátku dosti hutného rejstříkování…pro zvukové i technické problémy a i pro dosti neobvyklou formu fugy nebývá toto dílo právě nejčastěji na repertoáru koncertujících varhaníků. V prvých letech svého lipského pobytu napsal Bach pro svého syna Wilhelma Fridemanna šest sonát „pro dvě klaviatury a pedál“…Sonáta G dur, v pořadí poslední ze šesti sonát, přímo jiskří radostnou náladou. Rovněž z lipského období pochází „Dritter Teil der Klavierbüngen“. Velké preludium a fuga Es dur tvoří rámec díla, jež obsahuje tzv. velké a malé verze chorálních předeher a čtyři dueta. Do této poslední a obsahově nejzávažnější chorálové sbírky také patří velká verse chorálu „Christ unser Herr, zum Jordan kam“. Liturgicky se tento chorál váže na obřad křtu… Sbírku malých chorálních zpracování, jež jsou určeny k obřadům církevního roku, nazval Bach „Das Orgelbüchlein“…Do údobí pašijového týdne patří chorálová předehra „O Mensch, bewein´ dein Sünde gross“, která jak svým rozsahem, tak i závažným zpracováním se již dost vymyká z rámce ostatních poměrně jednodušších a kratších předeher této sbírky….Celá předehra působí jako jednolitá melodická klenba výjimečné citové hloubky a patří vůbec k nejkrásnějším, jež Bach napsal.

JJAROSLAV VODRÁŽKA (*29. listopadu 1894 – † 9. května 1984)