Alena Antalová, Alex Anders
Alena Antalová & Alex Anders: Nanečisto
Podobné tituly
Informace o albu
Herečka a zpěvačka Alena Antalová a skladatel, textař, zpěvák a pianista Alex Anders vytvořili novou hudební šansonovou dvojici. Alena Antalová není osoba neznámá, ba právě naopak, jedná se o velmi oblíbenou herečku a zpěvačku, jejíž domovskou scénou je Městské divadlo v Brně a je známá i z televize a z filmů. Kdo by neznal její roli Ludmily v Četnických humoreskách či Aničky v Pojišťovně štěstí.
Alex Anders (vl. jménem Alexandr Špunda), působil 30 let jako piano-entertainer po celém světě, kde hrál osobnostem jako anglická královna Alžběta, Michail Gorbačov, Helmut Kohl, Dustin Hoffman atd. Paralelně se však věnoval šansonové tvorbě. O Alexovi se tvrdí, že je vlastně takový Hapka - Horáček v jednom.
Alex Anders ještě donedávna zpíval svoje šansony sám, až jej šťastná náhoda svedla dohromady s Alenou Antalovou. Říká: „Dlouho jsem hledal interpretku pro své šansony. Víte, šanson potřebuje nejen dobrého zpěváka, ale v prvé řadě člověka, který už o životě něco ví a dovede předat posluchači hloubku prožitku, vlastně to, co dělá šanson šansonem. Děkuji osudu za to, že mi do cesty poslal Alenu. Je to totiž žena s velkým srdcem a duší, navíc skvěle zpívá a je výborná herečka. A to jsou ty správné ingredience, které když se smíchají dohromady, zrodí se šansoniérka.“
Alena Antalová o Alexovi: „Setkání s Alexovou tvorbou beru jako určitý dar od života, tentokráte profesní. I když jsem fatalista, samotnou mě překvapilo a neustále překvapuje, co jeho hudba a jeho texty ve mně probouzejí. Nikdy jsem se necítila být zpěvačkou. Pěvecká vystoupení byla pro mě v porovnání se zpěvem v divadelním představení vždy nějak neúplná. A najednou poprvé v životě něco „jenom“ zpívám, nebojím se a dělá mi to radost. Je to pro mě krásný a zcela nový pocit. Podstatná je pro mě objevená radost ze zpěvu samotného, z krásných textů a hudby a možnost tuto radost sdílet i s někým jiným.“
A proč zrovna šanson? Alena a Alex k tomu říkají: „S věkem člověk dozrává a posouvá se někam jinam a dál. Začne přehodnocovat některé základní lidské hodnoty a přemýšlet o smyslu toho, co dělá. A právě v šansonu jsme oba našli uměleckou svobodu a dá se tedy říct i jisté zadostiučinění. Děláme něco, čemu sami věříme a děláme to s velkou radostí a s přesvědčením, že neprodáváme svou duši. Vždyť koneckonců neděláme nic jiného, než že zpíváme písně ze života a o životě a neobyčejně vyprávíme o zcela obyčejných věcech, o tom, co prožívá každý z nás... “
Diskuze k albu