PRAŽSKÉ TE DEUM 1989 pro smíšený sbor, 4 žestě a bicí vznikalo jako díkuvzdání za ukončení čtyřicetileté nesvobody naší země. Pro hlavní téma jsem použil vstupní motiv greogoriánského chorálu v kombinaci s odpovědí v soudobé hudební řeči.
V dalším průběhu se kontrastně střídají plochy oslavné s tichými místy, jako mysteriózně pojaté "sanctus" nebo vroucné pasáže, tlumočící prosby. Jediná věta, která se opakuje, dokonce ve formě passacaglia, je věta závěrečná "In Te, Domine, speravi, non confundar in aeternum"
(V Tebe, Pane, jsem doufal, nebudu zahanben na věky), neboť to byla slova, jež posilovala po celou dobu útlaku; proto tvoří vrchol celé skladby.
MISSA ADVENTUS ET QUADRAGESIMAE (1951), původně psaná pro jednohlasý mužský sbor a varhany, vyjadřuje jistou strohost a asketičnost zvuku adventní a postní mše a zrcadlí tíživou atmosféru náboženského útlaku padesátých let, kdy skladba vnikla.
S tím souvisí například pojetí Creda, které neilustruje jednotlivé články víry, nýbrž v jediném toku odhodlaně vyznává: věřím - přes všechno. Obdobně Agnus Dei zazní jako výkřik zoufalství tohoto století.
ARIE RUTH pro nižší hlas a varhany (1970) je zhudebnění jednoho z nejdojímavějších textů Starého zákona. Je to velepíseň oddanosti, vyznání věrnosti až za hrob: "Kamkoli půjdeš ty, půjdu i já".
Tento text mě inspiroval k vytvoření poněkud archaicky koncipované Da-capro-arie, ovšem s prvky soudobé hudební řeči.
VESPERAE (Nešpory) pro smíšený sbor a varhany (1968) vznikly na objednávku benediktinského kláštera Monserratu. Zhudebněný text je v libozvučné katalánštině, aby věřící lid se na několika místech mohl zpěvu účastnit.
Proto je sloh díla koncipován v přístupnější hudební řeči a harmonicky ostřejší pasáže jsou svěřeny varhanám. Podle tradice nešpor obsahuje dílo několik žalmů, které jsou rámovány antifonami.
Hned vstupní žalm 108 předpokládá jednohlasé střídání s lidmi v kostele, v druhém žalmu č. 112 lid může vpadnout při opakovaném zvolání "Lloeu el nom del Senyor" (buď pochváleno jméno Hospodinovo),
které v této nahrávce opakuje mužský sbor; další žalm č. 126 přináší dynamický kontrast: silně zazní slova "Nestaví-li Hospodin dům" , a slabě bezmocný důsledek "marně se snaží ti, kdož jej staví".
Po sopránovém sólu Ave Maria dílo končíchvalozpěvem Magnificat.
DVĚ INVOKACE pro trombón a varhany (1988) byly napsány pro festival v americkém městě New Prague. Zvolil jsem formu chirálních variací na píseň "Svatý Václave".
Tento chorál, provázející naši historii, dával možnost vyjádření jak královského majestátu v trombónovém zvuku, tak vřelost prosby i dramatické napětí.
Petr Eben