Věra Krilová, Lubomír Havlák
Věra Krilová (Fibich, Bizet, Thomas, Verdi, Musorgskij, Čajkovskij), Lubomír Havlák (Wagner, d´Albert, Jeremiáš)
Podobné tituly
Informace o albu
Z komentáře Marcely Lemariové k původnímu LP albu 8016 0309 „Věra Krilová (Fibich, Bizet, Thomas, Verdi, Musorgskij, Čajkovskij), Lubomír Havlák (Wagner, d´Albert, Jeremiáš)“ vydanému Pantonem v roce 1982 a nyní vycházejícímu v Supraphonu poprvé digitálně:
Alt, hluboký a tmavý svou přirozenou barvou a ne uměle temněnými vokály je mezi ženskými hlasy tak vzácný jak mezi mužskými hlasy hrdinný tenor. Tímto nevšedním materiálem, barvitým a lyricky měkkým obdařila příroda VĚRU KRILOVOU. Od 15 let studoval soukromě zpěv u prof. Levytského. Už ve 22 letech nastoupila angažmá ve Velké opeře 5. května jako představitelka stěžejních altových partií. Současně pokračovala ve studiu u téhož pedagoga jako externí posluchačka konzervatoře. Do Národního divadla si roku 1948 přinesla jako umělecký vklad Azucenu v Trubadúru, Carmen, Suzuki v Madame Butterfly, Pavlínu v Pikové dámě, Dueňu v Prokofjevově Maškarádě. Z avantgardního divadla si také přinesla názor na operu jako na hudební divadlo a vědomou snahu o živý a pravdivý jevištní projev, podloženou inteligencí i bezprostředním nervním hereckým temperamentem. Vysoká štíhlá postava, jižní typ s výraznýma tmavýma očima slušely stejně rolím dívčím (jako je Olga v Oněginovi, Děčana v Braniborech v Čechách, Varvara v Kátě Kabanové, Končakovna v Knížeti Igorovi, Dorabela v Cosi fan tutte atd.), jako rolím chlapeckým (Siebel ve Faustovi a Markétě, Mladý rybář v Hedy, Záviš v Čertově stěně, Fjodor v Borisi Godunovi). Ale stejně přesvědčivě charakterizovala Věra Krilová i různé typy starých žen. Babičku v Kovařovicově Na Starém bělidle vytvořila ve svých 25 letech, později zpívala stařenku v Její pastorkyni, babičku v prvním nastudování Zuzany Vojířové, hraběnku v Pikové dámě. Gramofonová deska podává obraz operní činnosti Věry Krilové…ale její muzikálnosti, přemýšlivosti a pěvecké technice byl blízký i obor oratorní a písňový. V době svého působení v Národním divadle se stejně intenzívně věnovala koncertnímu pódiu. Pravidelně spolupracovala s Českou filharmonií a rozhlasovými orchestry.
Kořeny umělecké osobnosti LUBOMÍRA HAVLÁKA najdeme v letech jeho dětství a dospívání, prožitých na vsi na Frýdecko-Místecku, v jeho rodných Frýčovicích. Přilnul k nim celoživotní láskou, projevenou i věrností měkkému melodickému nářečí, kterého se nikdy docela nevzdal. V sepětí s rodným krajem tušíme pramen jeho lidské prostoty, otevřenosti a skromnosti, stejně jako spontánní citové vřelosti i impulsivního temperamentu v uměleckém projevu, ryzí pravdivosti lidových postav typu jeho někdejšího Ondřeje v Suchoňově Krútňavě nebo nynějšího Ondřeje v Pauerově Zuzaně Vojířové – i strhující niternost všech jeho velkých dramatických kreací v oblasti tragiky, ale i úsměvného humoru a srdečnosti jeho Principála v Prodané nevěstě nebo Skřivánka v Tajemství z posledních let. První technické základy jeho vzácnému hlasovému materiálu dala Anna Starčevská v Ostravě v Ústavu hudby a zpěvu. Ve studiu zpěvu pokračoval L. Havlák u prof. R. Vaška. Tehdy navázal první kontakt s dirigentem Zdeňkem Chalabalou, který ho pak angažoval do ostravské opery a dal mu také první sólovou roli – ještě barytonovou – Lovce v Rusalce. Temná barva Havlákova hlasu zůstala, i když záhy přešel na tenorový obor, v němž po dvouleté ostravské zkušenosti šel z role do role ve svém druhém angažmá v Ústí nad Labem. Po Sou Chuongovi v Lehárově Zemi úsměvů už následovaly samé dramatické operní partie: z českých Dalibor, Kozina, Laca, Ctirad, z cizích Turidu, Radames ,Canio, Cacaradossi, don José a další. Ve svém následujícím působišti, ve Slovenském národním divadle v Bratislavě obohatil svůj repertoár např. Momčilem Ljubomíra Pipkova, Jontkem v Halce, Jeníkem v Prodané nevěstě, Pedrem v d´Albertově Nížině a prvním setkáním s Ondřejem v Krútňavě. V roce 1954, kdy mu nabídla angažmá také Státní opera v Brně, podepsal smlouvu v Národním divadle v Praze. Zde dospěl k vrcholu svých tvůrčích sil, dozrál ve vyhraněnou uměleckou osobnost ve spolupráci s velkými dirigenty – Zdeňkem Chalabalou (trvale dokumentované gramofonovými nahrávkami Krútňavy, Šárky, Čerta a K8či), Jaroslavem Voglem, Jaroslavem Krombholcem. Pro Tanhӓusera (ve Voglově nastudování) měl L. Havlák nejen hlasovou barvu wagnerovského tenora, ale také vášnivé espressivo intenzívního prožitku typického pro jeho herectví v mnoha dalších rolích…Dominantou mezi nimi však zůstává Míťa Karamazov v Krombholcově nastudování Bratrů Karamazových O. Jeremiáše, životní role L.Havláka, strhující intuitivním splynutím s postavou v celé její rozpornosti, silou sdělení lidské trýzně a touhy i vnitřní čistoty, uměním podat na jevišti obnaženou lidskou duši….
VĚRA KRILOVÁ (*20.2.1924 - †1. 1.2000)
LUBOMÍR HAVLÁK (*27.12. 1921 – †28. 9.2014)
Diskuze k albu