Různí interpreti
Tomášek, Vranický, Koželuh: Missae
Podobné tituly
Informace o albu
Z komentáře Tomislava Volka k původními 2LP albu 1112 4631 "Václav Jan Tomášek Antonín Vranický, Jan Antonín Koželuh Missae" vydanému v roce 1985 v Supraphonu a nyní vycházejícímu poprvé digitálně:
Od 17. do 19. století existovala v Čechách jen jedna finančně silná instituce s nepřetržitou existencí, poskytující domácím skladatelům dostatek kompozičních příležitostí: katolický chrám. Počínaje vítězstvím protireformace byla na českém chrámovém kůru vítána hudba zvučná, s hlaholem trubek, navozující slavnostní pocit a současně vědomí velké moci, která trůní vysoko nad prostým člověkem. Bylo toho mnoho, co vojensky a politicky potažení Češi v daném údobí nesměli či nemohli, pro chrám však mohli komponovat neomezeně, kdykoliv a vždy s nabídkou dobré odměny pozemské i posmrtně Díla českého hudebního baroka a klasicismu se proto do značné míry uplatnila právě na kostelním kůru; dodnes o tom svědčí hudební archívy v zemi, plné především chrámové produkce. Tři mše tohoto alba nás uvádějí do poslední fáze vývoje českých mešních skladeb na samém konci hudebního klasicismu. Nová mešní tvorba byla v této etapě umělecky ohrožována už zkonvencionalizovanou tradicí a rutinou jakožto důsledkem opakovaného zhudebňování stále stejného latinského bohoslužebného textu. Jen skutečně tvůrčí osobnost mohla v takové situaci dospět k nebývalému hudebnímu tvaru mše.
Životní dráha ševcovského syna z Velvar JANA ANTONÍNA KOŽELUHA (1738-1814) vedla přes jezuitské školy, kompoziční studia pražská (J.Seger) a vídeňská (F.Gassmann) k dlouholeté praxi na pražských kůrech i v prostředí italské opery. Jako jediný z domácích skladatelů pronikl na její scénu vážnými operami na texty Pietra Metastasia ALESSANDRO NELL´INDIE (1769) a DEMAFOONTE (1772). Když mu pak v březnu 1787 bylo nadosmrti svěřeno řízení hudby v metropolitním chrámu sv. Víta, věnoval se nadále jen chrámové hudbě. Dodnes chová svatovítská sbírka 256 jeho skladeb, signovaných monogramem AIK. Je mezi nimi přes 20 mší, včetně dvou pastorálních, v nichž se umělecky konzervativní a výrazově trochu kožený skladatel pokusil o lidovější výraz, než jaký mu byl vlastní. MISSA PASTORALIS IN D má taková místa v částech Christe eleison, Gloria a Dona nobis pacem. Celkové ladění díla je však radostné, prostotě kantorských mší Rybových, Linkových, Kopřivových aj. značně vzdáleno.
ANTONÍN VRANICKÝ (1774-1850), syn hostinského z Nové Říše na Moravě, žil v ovzduší chrámové hudby od dětství, kdy si zpěvem na kůru premonstrátského kostela zajišťoval možnost studia. Asi od roku 1785 žil ve Vídni, kde se stal v kompozici žákem Haydnovým. Několik let nato ho učinil svým kapelníkem nejnadanější hudební mecenáš rakouské monarchie, kníže J.F.M.Lobkovic, s jehož hudebníky Vranický pobýval střídavě ve Vídni a na zámcích v Roudnici a v Jezeří. Jako skladatel se věnoval především komorní a orchestrální tvorbě, chrámových skladeb nezanechal mnoho. MŠE E DUR představuje dobový užitkový standard vídeňské orientace. S textem se postupuje – na přání vysluhujícího kněžstva – rychle kupředu, takže mnohé partie, včetně liturgicky nejzávažnějších, jsou rychle oddeklamovány (Credo)….
VÁCLAV JAN TOMÁŠEK (1774-1850) byl z českých skladatelů své generace – pokud neodešli za kariérou do zahraničí – nepochybně největší osobností. Houževnatým úsilím se z prostých poměrů syna venkovského pláteníka dopracoval jak širokého vzdělání, tak názorové samostatnosti a umělecké osobitosti. Pokud jde o existenční zajištění, měl osudové štěstí v setkání s hrabětem Buquoyem, který mu – při zachování tvůrčí volnosti – poskytl trvalou rentu. Protože mu osobní hrdost bránila v pěstování výnosných společenských styků, zůstal Tomášek v Praze v trvalé izolaci od ostatních hudebních kruhů, třebaže jako pedagog byl vyhledáván a měl velké úspěchy…Důležité kapitoly jeho života představovala setkání s Haydnem, Beethovenem, Goethem, Dusíkem aj.
Tomášek, trvale okouzlený dílem Mozartovým, byl především lyrik, kterému se nejlépe dařilo v menších klavírních skladbách a v písních. Lyrické ladění poznamenalo dokonce i jeho KORUNOVAČNÍ MŠI OP. 81, složenou k pražské korunovaci Ferdinanda V. „Dobrotivého“ českým králem (1836). Od první věty slyšíme ve skladbě názvuky beethovenovské monumentality, ne však v kopii, nýbrž v jakémsi jemném utlumení…Obdivujeme bohatou a přitom kultivovanou harmonii..Je potěšitelné sledovat, jak Tomáškova mše vyrostla vysoko nad svůj společenský podnět.
Diskuze k albu