Libuše Márová
Blodek, Smetana, Glinka, Borodin, Händel, Mozart, Donizetti, Bizet, Saint-Saëns
Upozornění: Zvýrazněny jsou skladby, na kterých se podílel umělec Miroslav Mareš. ×
Podobné tituly
Informace o albu
Z komentáře Jiřiny Jiráskové k původnímu LP albu "Libuše Márová. Blodek, Smetana, Glinka, Borodin, Händel, Mozart, Donizetti, Bizet, Saint-Saëns" vydanému v roce 1978 v Supraphonu a nyní vycházejícímu poprvé digitálně:
LIBUŠE MÁROVÁ patří k nejúspěšnějším představitelům současného českého pěveckého umění. Její doménou je operní jeviště stejně jako koncertní pódium, působí s úspěchem nejen doma, ale i daleko za hranicemi své vlasti…po absolutoriu našeho nejvyššího hudebního učiliště ve třídě prof. Přemysla Kočího, přijala Libuše Márová první angažmá v Divadle Josefa Kajetána Tyla v Plzni, a to jako sólistka jeho operního sboru. Za jedinou sezónu 1965-1966 nastudovala deset rolí svého oboru, které uvedla Azucenou ve Verdiho opeře Troubadour. Za krátkou dobu plzeňského působení získala Márová znamenitou pověst, která se opírala o vynikající umělecké výsledky, podložené soustředěnou a ukázněnou prací. Už v roce 1966 ji povolalo Národní divadlo v Praze, jehož umělecké vedení tušilo v mladé umělkyni významnou posilu svého souboru i velkou naději českého pěvectví v širším smyslu slova. Libuše Márová tento předpoklad nezklamala. Nejen počtem a velikostí rolí, které jí byly svěřeny ale především odpovědným postojem a osobitostí vloženou do každé z nich. Přes své poměrné mládí stala se tu Libuše Márová záhy pojmem, zprvu nenápadným, ale po několika sezónách už napovídajícím široké možnosti uplatnění. Její dívčí a bezprostřední Olga v Evženu Oněginovi, Pavlína v Pikové dámě a Varvara v Kátě Kabanové i „kalhotková role“, jako Cherubín ve Figarově svatbě nebo Záviš v Čertově stěně, pro něž kvalifikovala Libuši Márovou mimo jiné i její štíhlá a tanečně pohyblivá postava, zaznamenaly ve svém těsném sousedství ku příkladu Dorabellu v Cosi fan tutte, pannu Rózu v Tajemství, Eboli v Donu Carlosovi, Vlastu v Šárce, Marinu v Borisu Godunovovi, Fricku ve Valkýře a konečně i Carmen touhu a cíle všech operních pěvkyň jejího oboru.
Zájem zahraničí nedal na sebe dlouho čekat. Libuše Márová se stala ku příkladu obdivovanou Dulcineou v Massenetově Donu Quijotovi a Ulrikou ve Verdiho Maškarním plesu na scéně Komické opery v Berlíně, v norském Oslu vytvořila více než čtyřicet repríz titulní role Carmen v norštině, vystoupila koncertně v Rakousku, NSR, Norsku a NDR, několik sezón působila v Amsterodamu….
Libuše Márová je osobnost českého pěveckého umění. Tento neoficiální titul jí patří za vynikající pěvecké a herecké ztvárnění desítek velkých i menších operních rolí, v nichž mistrovství nejpřirozenějšího lidského hudebního projevu spojuje s moderním divadelním pojetím, patří jí za cílevědomé působení koncertní a úspěšnou zahraniční reprezentaci.
Diskuze k albu