Dechové kvinteto Academia
Rejcha, Krejčí, Ibert
Upozornění: Zvýrazněny jsou skladby, na kterých se podílel umělec Rudolf Karel. ×
Podobné tituly
Informace o albu
Z komentáře Karla Mlejnka k LP albu 8111 0081"Dechové kvinteto Academia A.Rejcha, I.Krejčí, J.Ibert" vydanému Pantonem v roce 1979 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně v Supraphonu:
Začátky DECHOVÉHO KVINTETA ACADEMIA sahají dále, než vlastní název: už v roce 1971 vznikl na pražské konzervatoři komorní soubor, v němž mladí instrumentalisté zkoušeli první kroky v ansámblové hře a kde měli také možnost seznámit se se specifickou problematikou kvintetového repertoáru. Už tehdy bylo pohromadě jádro souboru: flétnista Jiří Maršálek, klarinetista Petr Doněk, hráč na lesní roh Miroslav Kubíček a fagotista Josef Janda; a později se připojil hobojista Jan Adamus. Spolupráce započatá na konzervatoři pokračovala i v průběhu jejich studijních let na pražské Akademii múzických umění. Pod názvem DECHOVÉ KVINTETO AMU absolvoval ansámbl své první nahrávky v rozhlase, představil se i v programech Čs. Televize, Pragokoncert jej uvedl na Burze mladých umělců a v roce 1974 se jména jeho členů objevila na laureátské listině Interpretační soutěže ministerstva kultury ČSR v Kroměříži; současně obdržel i cenu Českého hudebního fondu…Pod novým názvem DECHOVÉ KVINTETO ACADEMIA se soubor začlenil do našeho hudebního života v roce 1976 a vydobyl si v něm přední místo; účast na Pražském jaru 1978, stejně jako řada zahraničních zájezdů (m.j. koncertovalo jako první čs. dechové kvinteto na americkém kontinentě) jsou dokladem vysoké interpretační kvality jeho členů.
ANTONÍN REJCHA (1770-1836) zasáhl podstatně do hudebního dění první poloviny 19. století jako pedagog, skladatel a autor významných hudebně teoretických prací. Byl pražským rodákem, působil v Německu, v roce 1808 se usadil v Paříži, kde se stal profesorem konzervatoře, učitelem Berliozovým, Franckovým, Gounodovým. Hlavním přínosem jeho skladatelského díla, které se stylově řadí do klasického období s prvky romantismu, jsou jeho dechové kvintety (24). Od Rejchových dob je spojení pěti dechových nástrojů v obligátní komorní soubor běžně užívanou formou, na jejíž specifické zvukové možnosti navázali především autoři našeho století…
IŠA KREJČÍ (1904-1968) se výrazně odlišoval od svých současníků individuálním skladatelským rukopisem a důsledným neoklasickým zaměřením. Tvůrčí samostatnost projevoval už za studií na pražské konzervatoři (žák K.B.Jiráka a V.Nováka), ve třicátých letech byl se svými generačními přáteli členem Hudební skupiny Mánes, volného seskupení moderně orientovaných umělců. Ve své hudbě zdůrazňoval kladné životní pocity, jejichž protiváhou jsou meditativní, citově hluboce založené lyrické věty jeho děl. Dechový kvintet je drobnějším dílem z poslední fáze jeho tvorby (1964); objevují se v něm jak polohy životní radosti, ta i momenty dramatické a vážné..
JACQUES IBERT (1890-1962) byl vrstevníkem skladatelů pařížské Šestky a Stravinského, kteří formovali po první světové válce nová estetická vyznání své generace, sám však do tohoto proudu nijak nepřispěl. Byl stoupencem francouzské tradice 19. století, osvěžil svůj výraz impresionistickými prvky. Jeho skladby vynikají jasností, pověstnou francouzskou elegancí a brilantními stylizacemi, což jsou i vlastnosti půvabných maličkostí – Tří skladeb pro flétnu, hoboj, klarinet, fagot a lesní roh.
Diskuze k albu