Velkopopovická Kozlovka (Studijní skupina netradiční dechovky)
V zlatém slavíku jsme poslední
Podobné tituly
Informace o albu
Komentář Arne Vanderky k původnímu LP albu 1113 3338 "Velkopopovická Kozlovka V zlatém slavíku jsme poslední" vydanému v Supraphonu v roce 1983 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně:
Hned při poslechu několika prvních taktů této desky pochopíte, proč přidala Velkopopovická Kozlovka ke svému názvu vysvětlující dodatek "studijní skupina netradiční dechovky", ale i tak by se o názvu dalo polemizovat, neboť výstižnější označení než dechovka by bylo v tomto případě - oddechovka. Velkopopovická Kozlovka se totiž snaží, na základě bádání vlastních hudebních teoretiků, v netradičním obsazení smířit dechovku i s tak zdánlivě odlišnými žánry, jako je například disco nebo country. Podle velkopopovických muzikologů je totiž populární hudba (pop music) vlastně zkratkou již za c.k. monarchie hojně používaného termínu "Popowitz Musik". To je ovšem teorie. A praxe? Dvou a tříčtvrteční takty písniček jsou členěny překvapivými zvukovými i rytmickými zvraty, které však nedávají pocit roztříštěnosti a násilnosti, ale naopak dávají posluchači možnost vnímat melodii správně kořeněnou humorem. Fakt, že tato hudba je schopna existovat i bez jevištní podoby, bude příjemným překvapením zejména pro ty, kteří znají Kozlovku z koncertního pódia. Mezi autory skladeb najdeme osvědčená jména (Mládek, Dobiáš, Smékal, Krebs, Čajčík, Helekal, Čort, Čadek aj.) a sami členové Kozlovky mají dokonalé profesionální zázemí. Velkopopovická Kozlovka, jak ji známe dnes, vznikla v roce 1980, kdy Eduard Hrubeš dokázal přesvědčit trumpetistu Pavla Čajčíka, člena orchestru zasloužilého umělce Karla Vlacha, k převzetí kapelnické funkce. Tento absolvent AMU a zároveň zkušený aranžér vytvořil svým rukopisem typický zvuk dnešní Kozlovky. Prokázal schopnost pro barevné využití různých nástrojů a nápaditým střídáním tradiční dechovky, přes swing až k beatu, umocnit vtip písničkových textů. Dalšími členy Velkopopovické Kozlovky jsou: Josef Hurikán, hráč na plátkové nástroje, Arno Pechar, žesťové nástroje. Na tubu hraje Bořivoj Rozinek (dříve FISYO), Zdeněk Baťka (někdejší člen České filharmonie) se ujal v kapele partu lesního rohu, bicí nástroje obsluhuje Jiří Kopernický, Eduard Hrubeš, absolvent FAMU, hraje na trumpetu. Dodo Slávik, ač odchovanec beatových kapel, propadl také nakonec kouzlu netradiční dechovky. Kromě hry na kytaru a trombón je především pěveckým partnerem Drahomíry Vlachové, která se svým smyslem pro komediálnost a ironickou nadsázku dokonale zapadá do souboru, jehož je nepochybně ozdobou. Dá se říci, že za necelé tři roky své existence našla Velkopopovická Kozlovka už své místo v oblasti hudby, která si dala ne zcela lehký úkol - pobavit posluchače. Zda a jak se tento záměr zdařil, o tom rozhodnete však pouze vy. Hezký poslech.
Diskuze k albu