Jindřich Jindrák
Jindřich Jindrák Smetana, Foerster, Janáček, Wagner, Borodin, Prokofjev
Upozornění: Zvýrazněny jsou skladby, na kterých se podílel umělec Miroslav Mareš. ×
Podobné tituly
Informace o albu
Z komentáře Jiřího Štilce k původnímu LP albu 8116 0181 "Jindřich Jindrák Smetana, Foerster, Janáček, Wagner, Borodin, Prokofjev" vydanému Pantonem v roce 1980 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně:
Od počátků opery provází tento magický útvar stále živý rozpor, který roste ze samé podstaty vokální hudby a hudebně dramatického organismu. Spočívá zřejmě v těžko splnitelném požadavku rovnocenné syntézy slova a hudby. Tedy: současné tlumočení abstraktní řeči hudby a konkrétní řeči slova. To odedávna vedlo k otázkám, co je v opeře důležitější, zda krásný zpěv a pominutelné herectví nebo naopak. Maximou přesvědčivého vokálně scénického projevu, jenž je spojením jednotlivých uměn, je sladění tří základních složek: zpěvu na vysoké úrovni, dokonalého hereckého projevu a kultury slova. To naplnění ideálních představ "báječné opery" potrápilo zprvu i JINDŘICHA JINDRÁKA (nar. 1931), jenž se po určitý čas v Národním divadle propracoval k jejich rovnováze. Jindrák absolvoval AMU v roce 1955 a do ND v Praze, kam přešel hned po ukončení studií, si s sebou přinesl nádherný světlý baryton, přírodou darovanou muzikalitu, inteligenci, pozornost ke slovu, mocný a objemný hlas schopný opojné kantilény, plastického frázování a možnosti naplnit každý zvuk uměleckým smyslem a oduševněním. Již od začátků své umělecké dráhy zpíval – obrazně řečeno – ne hlasem, ale umem a srdcem, s harmonií racionálního a emocionálního. Jindrákovo témbrové spektrum vychází vždy ze spektra dějově výrazového. Co vyprodukovala generace Otavova a Bednářova – ono neopakovatelné hodnotné sjednocení emocionality, temperamentu, herectví a pěvectví, jež vždy vyjadřovalo poselství velké pravdy operního umění jako svérázného pohledu na život, a jež nedovolilo, aby se opera stala mrtvou, to učinila po ní i výrazná střední generace. Jedním z jejích vrcholných představitelů je Jindřich Jindrák. Především v tvorbě Smetanově. U Bedřicha Smetany bylo mistrovské klenutí melodií podstatným znakem jeho umělecké geniality. Vzlet a vroucí kantilény v jeho operách vyžadují stejný výraz i sílu legata jako nejzpěvnější světová operní díla 19. století. V tomto smyslu nejvyšším stupněm Jindrákovy kariéry jsou postavy smetanovské (Vladislav, Přemysl, Tomš, Kalina, Vok). Profesionální vybavení, soustřeďující v sobě tolik nutných a potřebných podmínek i kvalit, umožnilo ovšem J.Jindrákovi, aby se zmocňoval různých slohů a žánrů, aby v souladné jednotě pěvecké a herecké mohl brilantně vytvářet postavy dramatického i komického ražení. Na scéně opery ND v Praze se dosud zhostil 87 rolí v 75 operách od 47 skladatelů. Smetana, Dvořák, Janáček, Martinů, Foerster, Ostrčil, Novák, Kovařovic, Bořkovec, Jeremiáš, Cikker, Suchoň, Mozart, Beethoven, Wagner, Strauss, Berg, Ravel, Bizet, Gounod, Verdi, Puccini, Leoncavallo, Britten, Musorgskij, Rimskij-Korzakov, Čajkovskij, Prokofjev, Šostakovič, bezpočet koncertních provedení oper, rozhlasové, televizní i gramofonové nahrávky, u nás ojedinělá pozornost tvorbě písňové (celovečerní recitály z tvorby A.Dvořáka, J.B.Foerstra, V.Nováka, L.Janáčka, B.Martinů, L.Vycpálka, J.Křičky, E.F.Buriana atd.), účast při provedení oratorií a kantát, vzorová interpretace lidových písní, jimž je pěvec oddán od svého dětství - to vše dovoluje vyslovit soud, že dosavadní výsledky umělcova tvůrčího konání jsou udivující, neuvěřitelné. Jindřich Jindrák je heroem práce v umění!...
JINDŘICH JINDRÁK (*4. 11. 1931 - †26. 11. 1993)
Diskuze k albu