Román jedné kariéry.

Životní příběh umělce, který – hnán touhou po slávě – uzavře smlouvu s ďáblem v podobě nacistů nastupujících v Německu k moci. Hendrik Höfgen je nadaný herec, který své bezmezné ctižádosti a bezbřehé ješitnosti obětuje své morální zásady, umělecké ambice i osobní život. Přesvědčení, že ve zvrácené totalitě může existovat nedotčený ostrov umění, se ukáže být iluzí, sebeklamem. Vystoupá sice na vrchol společenského žebříčku, ale je osamělý, vnitřně rozpolcený a vydaný napospas nacistické moci, s kterou se ochotně zapletl. Jak mrazivě znějí závěrečná slova románu: „Co ode mne lidé chtějí? Proč mě pronásledují? Proč jsou ke mně tak tvrdí? Vždyť jsem přece jen docela obyčejný komediant!”
Podle románu natočil v roce 1981 maďarský režisér István Szabó film, v němž v titulní roli exceloval Klaus Maria Brandauer.

Klaus Mann 1906 – 1949
Německý spisovatel, dramatik a novinář, syn spisovatele Thomase Manna. Po nástupu nacismu v Německu v roce 1933 emigroval do Amsterdamu, kde vydával časopis Die Sammlung. V roce 1935 získal československé státní občanství, ale rok nato emigroval do USA. Roku 1938 se účastnil bojů ve španělské občanské válce. Po roce 1941 jako voják americké armády bojoval v Evropě. Poválečný vývoj byl pro něho velkým zklamáním. Právě poválečná deziluze spolu s jeho homosexualitou, s níž se jen těžko vyrovnával, bývá často uváděna jako důvod jeho sebevraždy. Klaus Mann také těžce nesl opakované neúspěchy svých knih. Nedlouho před smrtí se dozvěděl, že vydání jeho nejvýznamnější knihy, románu Mefisto, blokuje německý herec Gustaf Gründgens, podle kterého byla napsána.

Jan Vlasák (1943)
Český herec. Narodil se v Čáslavi, vystudoval tamější gymnázium a brněnskou JAMU. Po absolutoriu se stal členem Slováckého divadla v Uherském Hradišti. Poté hrál v Ostravě, kde se seznámil s Janem Kačerem, s kterým odešel do pražského Divadla E. F. Buriana. Po jedné sezoně se však vrátil do brněnského Státního divadla, kde ztvárnil mnoho významných rolí. V roce 1984 přijal angažmá v pražském Realistickém divadle Zdeňka Nejedlého. Od roku 1990 hrál deset let v Národním divadle i na menších scénách. Po odchodu z Národního divadla působil v Divadle Rokoko a v dalších pražských divadlech. Účinkoval v řadě televizních inscenací a seriálů (Tři králové, Ordinace v růžové zahradě, Cesty domů, Cirkus Bukowski, První republika) a filmů (Výchova dívek v Čechách, Milenci a vrazi, Vratné lahve, Bathory), po mnoho let pracuje v rozhlase a dabingu.