České smyčce, Milan Kašpárek
Staročeský bál
Upozornění: Zvýrazněny jsou skladby, na kterých se podílel umělec Milan Kašpárek. ×
Podobné tituly
Informace o albu
Komentář Jaroslava Šestáka-Marka k původnímu LP albu 1113 3688 „Staročeský bál“ „Když počátkem šedesátých let minulého století se poprvé tančila beseda, tančilo ji v konviktském sále čtyřiadvacet párů. Na dalším českém bále, na Žofíně, ji tančilo již sto čtyřicet párů.“ Tak vzpomíná učitel tance, autor České besedy, Karel Link. Inspirátorem tohoto tance byl básník Jan Neruda, sám zapálený tanečník. Český skladatel Ferdinand Heller sestavil vybrané české lidové tance, upravil je pro klavír i pro orchestr a nový, půvabný řadový tanec se stal brzy neodmyslitelnou složkou plesů tehdejší české společnosti. I dnes se vrací obliba starších českých tanců do tanečních sálů, díky souborům zájmové umělecké činnosti. Houževnatými průkopníky v tomto směru jsou prof. František Bonuš se synem Jasanem a jimi řízené české bály na Žofíně. Oba také ochotně spolupracovali při nahrávání této gramofonové desky, takže můžeme říci, že nejen Česká beseda, ale i ostatní tance jsou nahrány v takovém tempu, v jakém se tančívalo na staročeských bálech. Jemnou a působivou instrumentaci ČESKÉ BESEDY vytvořil dirigent orchestru České smyčce Milan Kašpárek.
K oblíbeným tancům staročeských bálů patřily přirozeně polka a valčík. Skladatel Josef Flegl použil v DOMAŽLICKÉ POLCE chodského dudáckého motivu a Vačkářův valčík Sen lásky, který vznikl na počátku tohoto století a který se těšil a dosud těší svou melodičností mnohé tanečníky i posluchače. Druhá strana této desky začíná skladbou, která často zahajovala pozdější staročeské bály. Je to Fleglova POLONÉZA Z HOŘICKA, inspirovaná krajovou lidovou písní Cibulářskou. Slavná polka českého kantora ESMERALDA měla svou premiéru již v roce 1838. Skoro o půl století jsou mladší dvě taneční skladby slavného kolínského kapelníka Františka Kmocha: mazurka PO STARODÁVNU a třasák s názvem ROZMARNÁ. Obě skladby jsou dodnes na repertoáru dechových orchestrů. Závěrečnou skladbou je známý a již po desítky let oblíbený kvapík vojenského kapelníka Karla Komzáka, nazvaný ÚTOKEM. Dnes skladba poslechová, ale v době staročeských bálů ji s chutí tančily zvláště mladé páry.
ORCHESTR ČESKÉ SMYČCE nahrál tuto svou první gramofonovou desku se záměrem oživit vkusnou starší českou taneční a lidovou hudbu. Tento cíl sleduje jak dramaturgie, tak i dirigent orchestru Milan Kašpárek a aranžér Jaroslav Šesták-Marek. A nezbývá než popřát „dobrý vítr do plachet“.
Diskuze k albu