Původní LPalbum 0 13 0606 "Karel Černoch Páteční" vydal Supraphon v roce 1968, všechny skladby z alba byly již použity mnohokrát na různých CD (např. na CD albu 11 2641-2 Sto kouzelnejch slok aj.).
A tak původní podoba LP alba Páteční (zrekonstruovaná 1:1, neboť výrobní pásy alba se nedochovaly; bohužel ale musí chybět neautorizovaná píseň Jenom žádnej pláč (The Day I Met Marie)
) vychází i s původním obalem a komentářem Pavla Žáka až nyní, u příležitosti kulatého výročí narození zpěváka
KARLA ČERNOCHA (*12. října 1943 – †27. prosince 2007)

Hodiny ve studiu ukazují druhou po půlnoci. Za okny je temná, mlhavá listopadová noc. Zbyla jen jediná cigareta, která putuje od úst k ústům. Sedíme, kouříme a posloucháme hudbu. Běží poslední minuty z těch čtyřiceti hodin vyčerpávající práce, která se v tuto chvíli uzavírá. Hudba utichla. Karel Černoch si protírá oči a trochu nejistě se nás ptá: Tak co říkáte, je to velký průšvih? – Rychle vstávám, abych byl první, kdo to řekne:
„Tak ti, Karlíku, blahopřeju k tvojí první LP desce…“
Karel Černoch je zpěvákem, který prošel křížovou cestou interpretace beatové hudby od samých počátků. Bylo to v době, kdy Karkulky vlastnily první elektrofonické kytary a vlci se maskovali klotovými rukávy počišťovačů československé kultury. Bylo třeba chladit horké hlavy.
A tak raději foukal preventivně stálý severák. Karlovi zůstaly z těchto dob časté katary horních cest dýchacích a taky „děsnej vztek na všechno, co postrádá glanc a logiku“. Karel ovšem není ten typ, kterým zacloumal každý vánek. Výjimku tvoří chvíle, kdy se dostane do rukou nezodpovědného žurnalisty:
STÁŘÍ: už pětadvacet let…………………………....OBLÍBENÝ CITÁT: I ty nejkrásnější nohy někde končí
STAV: ženatý………………………………………………ŽIVOTNÍ PROGRAM: Ubrousku, prostři se!
VÝŠKA: 5,5 stopy………………………………………..VZTAH K SOBĚ: …Průšvih!
VÁHA: polotěžká………………………………………..VZTAH K LIDEM: Lidi, kam jdete?
VLASY: tmavé až dlouhé……………………….PŘÁNÍ: Samé jaro!
OČI: hluboké až zelené……………………………..NÁHROBNÍ NÁPIS: Čekal jsem to, ale ne tak brzy!
Načež následuje slovo závěrečné, které jsem zachytil, tak říkajíc, přímo z úst zpěvákových. Patří vám všem, kterým se dostane tato deska do ruky:“…Zpěvák má obyčejně možnost k lidem buď mluvit, anebo jim zpívat. Zřídkakdy se mu stane, aby mohl oboje. Já vím, ono se říká, že mnohé písně k lidem promlouvají, je to pravda, ale pocit, který je dán písničkou, se mnohdy dost podstatně liší od toho, co bych třeba v tu chvíli chtěl lidem skutečně říct. A proto vy všichni, kteří budete poslouchat tuto desku, mi prosím vás věřte: Lidský osudy jsou v jednom společný. Totiž – že člověk dělá většinu toho, co dělá, pro ty druhé a s těmi druhými taky vyhrává i padá. Že každej člověk je prostě jedním z nás.“
To jsi řekl hezky, Karlíku, a já ti jako tvůj přítel přeji, aby ti to vydrželo.
Tvůj Pavel Žák