Pěvecká dráha tenoristy Bena Blachuta (1913–1985) byla bytostně spjata s českou hudbou. Během více než čtyřicetiletého působení na operních scénách v Olomouci a v Národním divadle v Praze, při hostování v dalších operních domech, v koncertních síních a na chrámových kůrech zpíval téměř vše od barokních pastorel přes romantické písně po dobové kantáty a od základních milníků české operní tvorby po světové premiéry nových děl. V Blachutově éře – od 40. do 80. let dvacátého století – byly opěrnými pilíři jevištního repertoáru opery Bedřicha Smetany a Antonína Dvořáka. Vedle nich vystupoval Blachut na scénách Národního divadla i na scénách většiny československých a mnohých zahraničních operních domů také v operách třinácti dalších českých skladatelů. Zvukové dokumenty uchované v archivech Českého rozhlasu, Supraphonu a České televize zachytily ze Smetanových a Dvořákových oper v Blachutově podání nejen všechny hlavní jevištní role, ale také jeho pěvecké výkony připravené pouze pro záznam.

Árie a scény z oper Bedřicha Smetany
Rozpětí pěveckých nároků tenorových postav v operách Bedřicha Smetany vyžaduje zvládnout krajní polohy od bouřliváckého Jíry, důvtipného Jeníka a hrdinného Dalibora přes zamilovaného Ladislava, ukázněného Šťáhlava a vznětlivého Lukáše po oddaného Víta a snícího Jarka. Příležitosti navíc přidělily Benu Blachutovi ještě tři další smetanovské
role: milovníka Vítka, zpěváka Skřivánka a otce Michálka.

Árie a scény z oper Antonína Dvořáka
Vokální tvorbě Antonína Dvořáka se Beno Blachut věnoval velmi oddaně, zpíval celé písňové cykly i tenorové party jak v kantátě SVATEBNÍ KOŠILE, tak v duchovní opeře SVATÁ LUDMILA a vystoupil v početné řadě provedení duchovní kantáty STABAT MATER v koncertních síních a chrámech nejen domácích, ale také v Rotterdamu, Pavii, Palermu, Lublani, Záhřebu
a Mariboru, a v monumentálním REQUIEM také v Linci, Perugii, Citta di Castello, Římě, Arezzu, Florencii, Mnichově, Benátkách a Vídni. První Blachutovy rozhlasové záznamy SVATEBNÍCH KOŠILÍ s dirigentem Klímou a REQUIEM s dirigentem Smetáčkem vysílal pražský rozhlas již během roku 1946 dokonce opakovaně. Dnes jsou tyto záznamy nezvěstné.
Pro naše operní CD byly opět přednostně voleny nahrávky sól a scén mimo kompletní záznamy. Doplňky z kompletů jsou zařazeny pouze v případech, kdy by scházelo zastoupení opery vůbec (VANDA, SVATÁ LUDMILA, ČERT A KÁČA) nebo významná árie či scéna (RUSALKA). Ukázky zachovávají pořadí vzniku děl.
V operách Antonína Dvořáka dostal Blachut jevištní příležitost pouze v pěti rolích. Již dva týdny po jeho debutu v Olomouci zde sice proběhla opožděná premiéra Dvořákovy první opery ALFRED a během Blachutova angažmá v Národním divadle v Praze se hrály také opery TVRDÉ PALICE a KRÁL A UHLÍŘ, ale s těmito třemi díly se Blachut sám pěvecky nikdy nepotkal. Pro ranou část Dvořákovy operní tvorby je v Blachutově provedení doložen pouze dvojzpěv Jeníka a Bětušky z ŠELMY SEDLÁKA v živém vysílání pražského rozhlasu 23. března 1947 s Marií Tauberovou. Záznam se nezachoval. Ovšem i oněch sedm Blachutových dvořákovských rolí, které pak byly zachyceny zvukem, klade na tenoristu nemalé pěvecké
nároky a vyžaduje schopnost vystihnout až protikladné povahové rysy – od Slavojova citového sebeovládání, Dimitrijova pevného přesvědčení a Bořivojova ušlechtilého odhodlání přes roztomilou roztržitost kantora Bendy a bodrost ovčáka Jirky po okouzlení nešťastného Prince a vášnivé vzplanutí rytíře Rinalda.