Různí interpreti
Historie psaná šelakem - Něco se smí a něco ne: rozvernosti na gramodeskách z let 1929 - 1936
Podobné tituly
Speciální podstránky
Informace o albu
Pokud jde o rozvernosti a jejich vazbu na název tohoto výběru prvorepublikových kupletů a komických výstupů, pak je třeba předeslat, že tehdy se smělo téměř všechno. Na gramodesky se zhusta dostávaly dvojsmyslné scénky točící se kolem "humorných" záměn lokalit či profesí (fotokomora / záchod = "je to nějak řídké"; manželka Laurinka / automobil laurinka = "vona strašně pouští plyny", atd.), nebo i výstupy s obsahem až nechutným, určené "jen pro dospělé" - ty se dnes označují pornofonie. Až tak daleko se ale v naší přehlídce osobností a repertoáru meziválečných humoristů, kabaretiérů a kupletistů pouštět nebudeme. Přibližme si ale některé z nejznámějších provozovatelů humoru z doby první republiky, jejichž gramofonové nahrávky jsou zastoupeny na tomto výběru.
Tím nejstarším je Ludvík Ratolístka, plodný komik známý z gramodesek již od počátku dvacátého století, který přednáší židovskou anekdotu téměř existenciálního vyznění. Na tracku č. 2 je jeho deklamace spojena s kupletem na podobné téma z produkce jednoho z nejznámějších komiků meziválečné doby Járy Kohouta. Tento autor mnoha komických scén a zpěvák kupletů různé úrovně zpívá i titulní píseň tohoto výběru, jakožto i několik dalších písní, a to jak sólově, tak se svým častým partnerem na scénách různých kabaretních pódií Ferencem Futuristou. Futurista po sobě zanechal na gramodeskách více než pět desítek písniček a komických výstupů někdy poměrně drastického obsahu i provedení.
Jednou dojemnou písní a dvoudílným "kecáním" je zastoupen i další oblíbený komik Fanda Mrázek, který natočil celou řadu vtipných písniček a scének na gramodesky několika značek. Dalším komikem - tentokrát "dvojí tváře" - byl Vojta Merten: kromě řady scének a kupletů poměrně obhroublého charakteru stačil jako představitel Kašpárka natočit ještě mnoho gramodesek určených výlučně pro dětské publikum.
Desítky gramodesek s nahrávkami populárních písní po sobě zanechali další dva interpreti neodmyslitelně patřící k populární kultuře první republiky. Tenorista Karel Hruška, dlouholetý člen pražského Národního divadla, byl též velice oblíbeným humoristou hlavně díky vlastnímu rozhlasovému pořadu, v němž prezentoval své kuplety a populární písničky. Charakterní činoherec František Kreuzmann, často obsazovaný i do filmových rolí, natáčel již od poloviny dvacátých let gramodesky s nahrávkami šansonů a populárních písniček. Zde zařazený titul Mně to zakázal pan doktor patří mezi jeho poslední gramofonové snímky s nahrávkami populárních písniček.
Poměrně málo gramodesek naopak natočil Jindřich Plachta - patří mezi ně scénky, v nichž se jeho dobromyslný strejda Důspiva potýká s nástrahami buď velkoměsta, holiče, psychiatrické léčebny nebo nějakého úřadu. Pro stejnou značku gramodesek - Parlophon - ve stejné době natočili několik snímků i tehdejší Plachtovi kolegové, komici Karel Faltys a Béda Bozděch.
Na závěr našeho výběru je zařazen kuplet v podání zpěváka a populárního konferenciéra prvorepublikových estrádních pořadů a organizátora různých "monstrkabaretů" Slávy Grossmanna. Výběr humoristů pak uzavírá žertovná píseň v podání někdejšího člena kabaretu Červená sedma Ivo Rubína, v níž ho doprovází dost jazzově "odvázaný" vojenský orchestr brněnského pěšího pluku.
A pokud snad na tomto výběru postrádáte našeho krále komiků Vlastu Buriana, pak vězte, že záměrně - všechny jeho gramofonové nahrávky se totiž již dočkaly přepisu v četných reedicích. Jako náhradu ale vyslechněte bonusovou scénku Hadimrška v civilu, v níž Vlastu Buriana imituje Ferry Víšek - posuďte sami, nakolik úspěšně. Některé prameny uvádějí, že Víška občas využíval ve svém divadle k záskokům (když neměl náladu či byl indisponován) sám Vlasta Burian …
Vybral, sestavil a komentář napsal producent řady Historie psaná šelakem Gabriel Gössel
Diskuze k albu