Eva Hrušková, Jan Přeučil
Soukupová: Jižan a blondýna
Podobné tituly
Informace o albu
Příběh vztahu Češky a řeckého muže vyprávěný s úsměvným nadhledem.
Humoristický román s autobiografickými prvky, „Jižan a blondýna“ vyšel knižně poprvé v roce 2012.
Knížka z životního období autorky, které prožila v Řecku. „Ty se máš,“ říkává sem tam někdo z milovníků turistických a historických krás téhle úžasné země. „Romantická víska kousek od rodiště Aristotela. Slunce, moře a syrtaki!“ Takže jen pro upřesnění: Syrtaki jsem tančila několikrát u rádia. Funguje to jako lék proti klaustrofobii z domku s výběhem na zahrádku obklopenou dalšími domky plnými špehů, kteří by hlásili moje vykročení z brány spolehlivěji než filmový vězeňský náhrdelník. K moři se dostávám průměrně jedenkrát za tři až sedm dní za opravdu neskutečně romantických okolností. Zpravidla v souvislosti se začátkem nového života. Tomu předchází mezinárodní hádka, po které se definitivně rozhodnu ukončit spolupráci s řeckou stranou a za Jižanova vzteklého povzbuzování naplním jeho automobil svými kufry.
Autorka Jana Soukupová se narodila v roce 1964 v Litvínově. Absolvovala střední zdravotnickou školu, ale záhy „uprchla“ k novinařině. Vystudovala sociální vědy na Karlově univerzitě a řeckou kulturu a filologii na Aristotelově univerzitě v Soluni. O Řecku, kde dlouhodobě pobývala, studovala a věnovala se práci v oblasti turismu, mluví jako o své druhé vlasti. Knižně vydala sbírky veršů „S něhou i bez“
(1987) a „Společné hříchy“ (1998) a povídkovou knihu „ZOO v paneláku“ (2003). Publikovala v antologii severočeských a lužickosrbských autorů „Strach o moudivláčka“ (1996), ve sbornících „Sčítání
tónů“ (1996) a „Nemůžeš zadržet oblaka“ (1998). Zkušenosti z Řecka uplatnila v knize „Na cestě 1. – putování s J. Bartoškou a M. Donutilem“ (2009). Humoristický román s autobiografickými prvky „Jižan
a blondýna“ vyšel knižně poprvé v roce 2012, jako audiokniha vychází v roce 2023.
Ukázka textu z knihy Jižan a blondýna:
Jednoho dne mne v pozdním odpoledni přepadla náhlá únava a usnula jsem v obýváku. Telefon zůstal na nabíječce v kuchyni. Příliš velké pokušení. Jižan však svého elektronického protivníka hodně podcenil. Souběžně se snahou dostat se do nitra mého telekomunikačního světa, zmáčkl jedno z postranních tlačítek
a úskočný mobil vytvořil úžasné foto soustředěně zkoumající tváře, přesněji řečeno nosu strčeného do cizích věcí.
„Našel jsi v mém mobilu něco zajímavého?“ zeptala jsem se později.
„Já?! Já bych ti v životě do telefonu nevlezl!“ ohradil se velmi dotčeně.
„Dostala jsem ho od svého třiadevadesátého milence Jamese Bonda, tak nezapírej, nemá to cenu,“ řekla jsem a ukázala mu fotku.
„A už mě nikdy nešpehuj!“
„Stejně jsem tomu nerozuměl…“ nafoukl se.
„Tak Češka… Ty jsi ortodoxní?“ zajímalo Jižanovu matku hned, když polkla první dávku velikonoční polévky.
„Ne,“ odpověděla jsem s plnou pusou.
Podívala se na mě podezíravě a chvíli přemýšlela, jestli vyslovit tu hroznou věc: „Nejste, doufám, muslimové?!“
Obě dcery se začaly chechtat a Jižan mi přispěchal na pomoc:
„Mami, prosím, tě. Jsou to křesťani, ale jsou katolíci.“
Babička se uklidnila a přešla do roviny geografické.
„Kde to je, to Česko?“
„Vedle Německa. A nech ji najíst,“ štěkl Jižan.
„Takže daleko,“ nedala se. „Můj syn říkal, že v Německu nepěstují olivy. Vy taky ne, když jste vedle?“
„Ne, my taky ne.“
„Proboha! A jak můžete přežít?“
Diskuze k albu