Orchestrální skupina, Alfréd Růžička
Židovské lidové písně
Informace o albu
Z komentáře Františka Kafky k původnímu EP albu 0 37 0411 "Židovské lidové" v Supraphonu v roce 1968 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně:
Podle klasického notového záznamu světového sběratele jidiš a synagogálního zpěvu Idelsohna provedl mladý skladatel Petr Skoumal pro svůj orchestr hudební aranžmá několika vybraných jidiš písní, které posluchači Supraphonu uslyší na desce poprvé. Co je spojuje, je především hluboká a živá muzikálnost, plná překvapivých a kontrastních temp, v několika z nich blízká, že musíme při jejich bujném veselí myslit na postavičky z Kartinek nebo z povídek Babelových, v jiných zase teskně hloubavá, s oním čistým sentimentem, jemuž je blízký raný Mendelssohn.
Hot a Jid a Waibele (Měl žid ženušku) vtipně rozbírá trampoty, které má věřící žid s manželkou i s rituální přípravou podávání jídla "kígl" k sobotnímu slavnostnímu obědu. Belz je známou, Hollywoodem mezi dvěma světovými válkami zpopularizovanou nostalgickou vzpomínkou na dávno ztracené městečko, na zesnulé rodiče a spolužáky z židovské školy, chedru. Je to zpěv plný čistého citu, kde se zbavuje filmových nánosů a vrací písni původní podobu.
Rivkele je veselá, ale přitom cituplná písnička, v níž se zamilovaný mládenec zpovídá ze svého žalu nad neopětovanou láskou k milované dívce. A Chasene je originální píseň o chasidské svatbě "pod nebesy", s veselou náladou svatebčanů i s tradičním rytmickým micve - tancem nevěstiných rodičů. Uvedené čtyři písně naplňují tuto nahrávku, aby posluchači přiblížily nové žánrové oblasti. Barytonista Alfréd Růžička, někdejší žák pražské konzervatoře, nyní mistr svého oboru, se tematikou jidiš písní u nás zabývá v podstatě sám. Jeho příjemný, temně podkreslený baryton měkce sametového zabarvení je výborným nástrojem pro interpretaci písní tak vnitřně odlišného charakteru. Zpívá je zasvěceně, vnášeje sem originální typicky židovské podání...
Diskuze k albu