Ivan Kawaciuk
Ivan Kawaciuk - housle
Upozornění: Zvýrazněny jsou skladby, na kterých se podílel umělec Vladimír Mencl. ×
Podobné tituly
Informace o albu
Nová kompilace přináší dosud vesměs digitálně nevydané snímky českého houslového virtuoza IVANA KAWACIUKA (*19. 4. 1913 - †30. 11. 1966).
IVAN KAWACIUK zaznamenával mnohé významné úspěchy jako houslový virtuos od roku 1936, hrál běžně před rozhlasovým mikrofonem, krátce působil jako koncertní mistr v brněnské Janáčkově opeře a koncem 30. let se stal koncertním mistrem Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK. Na počátku 40. let absolvoval ještě na konzervatoři mistrovskou školu u prof. Jindřicha Felda. Dovršil ji v červnu 1943 a toto absolutorium zároveň spojil s vítězstvím ve 2. ročníku soutěže o Ševčíkovu cenu za nejlepší absolventský výkon; předsedou hodnotitelské poroty byl Mistr Jaroslav Kocian.
Vstoupil do vrcholného období svého uměleckého života a kritiky o něm psaly v superlativech. Po provedení Brahmsova houslového koncertu s orchestrem FOK oceňovaly jeho "čistotnou techniku, jemný, štíhle stříbrný tón a velmi delikátní přednes." Jinde psali o vzácné schopnosti sjednotit vrcholnou nástrojovou virtuozitu s darem bezprostřední spontánní hudebnosti a osobního prožitku, působícího na posluchače strhujícím dojmem. Postupně ovládal repertoár nejširšího rozsahu a pod taktovkou vynikajících dirigentů provedl všechny významné koncerty pro housle a orchestr od Ludwiga van Beethovena, W. A. Mozarta, Antonína Dvořáka, Igora Stravinského, Karla Golmarka, Richarda Strausse, Niccola Paganiniho, J. B. Förstera, Felixe Mendelssohna-Bartholdyho a dalších mistrů. Vedle technicky náročných skladeb uváděl i koncerty populárních melodií, právě tak jako jeho slavné Večery slavných houslových přídavků. Housle pro něho byly vším... Spolupracoval s našimi předními orchestry včetně České filharmonie, ale za okupace hrál (za denní honorář 90 korun) i swing v kavárně Vltava s jazzovým orchestrem Jaroslava Maliny. Od roku 1947 byl koncertním mistrem Filmového symfonického orchestru, ale úzce spolupracoval i s dalšími hudebními tělesy, zejména se Symfonickým orchestrem Čs. rozhlasu a i Malým rozhlasovým orchestrem. Právě rozhlas uchoval dlouhou řadu jeho nahrávek, z nichž si mimořádně cenil "Koncerto da Camera" od Bohuslava Martinů...Účinkoval za doprovodu klavíristů Jana Kalába, Františka Vrány i Vladimíra Mencla, a jeho programy byly ukázkou vrcholné houslové virtuozity. Roku 1954 se spojil s pianistou dr. Otakarem Vondrovicem a violoncellistou Bohumilem Heranem v klavírní trio, "výborně sehraný a zvukově šťastně vyrovnaný soubor". Zúčastnil se s ním i dvouměsíčního zájezdu do Číny na podzim 1957. Stejně úspěšně reprezentoval v Německé demokratické republice, Rumunsku, Bulharsku, Polsku i Sovětském svazu. Jednalo se samozřejmě výhradně o země tzv. socialistického tábora. Uspořádal stovky koncertů doma i v cizině, ale velmi rád se vracel i do Duchcova....Virtuózní hra Ivana Kawaciuka se uchovala v řadě českých filmů i na gramofonových deskách. Vedle brilantní nahrávky Ondříčkovy "České rapsodie" byla jeho naprostým vrcholem unikátní nahrávka všech 24 sólových Capriccií Niccola Paganiniho, kterou poprvé souborně pořídil v Praze dne jako jediný světový konkurent italského virtuosa Ruggiera Ricciho. "Pokládám je za vrchol Paganiniho tvorby. Vrcholné možnosti houslové hry jsou tu totiž geniálním způsobem spojeny s výrazovými prostředky čistě hudebními. Upoutává tu skladatelská invence, stejně jako udivující technika. A celé dílo má stoupající gradaci, poněvadž každá jednotlivá caprice má odlišný charakter," svěřil se tehdy rozhlasovému reportérovi. Unikátní byla i skutečnost, že všech 24 capricií provedl i koncertně v jednom jediném večeru. V reedici, kterou vydal Supraphon v roce 1994, byla jeho nahrávka okamžitě rozebrána. "Oslnivá brilance a technická perfektnost nahrávky, znásobená navíc citovou bezprostředností interpretace, charakterizuje dokonale umění Ivana Kawaciuka a řadí tohoto umělce mezi sólisty světové kategorie", nešetřily chválou nadšené kritiky...V repertoáru měl samozřejmě i skladby soudobých českých autorů, a tak mezi oceňované nahrávky patřila také "Fantazie pro housle a klavír" hudebního skladatele Jana Kapra. Účinkování v západních zemích bylo pro něho prakticky vyloučeno, i když na jeho nahrávky reagovali také hudební kritici významných italských deníků: "Poslechl jsem si gramofonovou nahrávku Ivana Kawaciuka. Je to velký umělec, vynikající interpret, který dosahuje třídy D. Oistracha. Jeho inspirace pramení z nejčistší evropské houslové tradice. Poslechněte si jen, jak hraje skladbu Paganiniho - je to kouzelník! Poslechněte si jeho Holku modrookou od Ševčíka. Je králem tvoření melancholického tónu, sladký, cituplný, jedinečný v barvitosti, jakož i ve frázování." Jak vyplývá z Kawaciukova rozhovoru pro zahraniční vysílání Čs. rozhlasu, koncertní turné po zemi Niccola Paganiniho jednoznačně patřilo k jeho největším nesplněným snům. "Přiznám se k tomu, že již dávno před lety jsem zatoužil poznat místa, kde se narodil, tvořil a zemřel. Na půdě italské vyrůstal výjimečný talent jeho osobnosti. A proto bych se právě tam chtěl poklonit památce velkého génia, který až do dnešní doby zůstává stále ještě nedostižný..." Virtuozita jeho gramofonových nahrávek zaujala rovněž japonské milovníky hudby a jednalo se dokonce o Kawaciukově ročním pobytu v zemi vycházejícího slunce, ale ani k tomu již nedošlo. Politické uvolnění bylo stále ještě v nedohlednu... I když jako vrcholný interpret naplňoval své umělecké poslání až do naprostého vyčerpání, nepatřil k vyvoleným a ani oficiálních poct se nikdy nedočkal. Jako bohém si navíc nebral servítky a ze svých politických názorů nikdy neuhnul (každoročním rituálem bylo např. odpor k prvomájové výzdobě), a tak musel čelit neustálým problémům se všemi možnými úřady a orgány. Jako charismatický umělec byl obklopen vděčným publikem, které jej zbožňovalo, které svou hrou dokázal strhnout a které obdarovával štěstím z mimořádného uměleckého zážitku. Množství úkolů, které si ukládal, i problémů, které jej trápily až zničujícím způsobem, nakonec podlomilo jeho zdraví a Ivan Kawaciuk zemřel předčasně v Praze dne 30. listopadu 1966 ...
(z rozsáhlejšího komentáře Vlastimila Němečka)
Diskuze k albu