František Rauch
Beethoven: Appassionata, Sonáta pro klavír č. 1
Podobné tituly
Informace o albu
Z komentáře Jaromíra Kříže k původnímu LP albu 1111 3160 „Beethoven Appassionata, Sonáta pro klavír, č.1 František Rauch" vydanému Supraphonem v roce 1983 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně:
Ve svých prvních třech klavírních sonátách op. 2 navázal LUDWIG VAN BEETHOVEN (1770-1827) na svého obdivovaného mistra a učitele Josepha Haydna. Rozšířil však Haydnovu třívětou formu o vložený menuet nebo scherzo, kompoziční zpracování je ve srovnání s Haydnem prohloubenější, rozsáhlejší a v celkovém tvaru díla nalezneme zřejmý záměr obsahové gradace, dovršené finální částí. SONÁTA F MOLL komponovaná v roce 1795 je čtyřvětá. Beethovenův mladistvý patos prostupuje úvodní i finální část. V Adagiu nasloucháme jakémusi Beethovenovu „loučení“ s galantní hudbou jeho předchůdců, s jejímiž výrazovými prostředky zachází ovšem obezřetně a takřka něžně s představou zvuku, podobnému spinetu. Menuet svou závažnou melodikou připravuje už náladu Finále….Jako celek předpovídá už dílo budoucího mistra, který zde v obsahové závažnosti i koncertantnosti stylizace jde svou zřetelně konturovanou cestou. SONÁTU F MOLL, OP. 57 dělí od zmíněné sonáty doba osmi let. V nich prožil Beethoven sice řadu povzbuzujících úspěchů, ale zasáhly ho i těžké rány osudu. Nejbolestnější z nich byla počínající ztráta sluchu. To vše zákonitě vedlo k tomu, aby z radosti z tvorby a hledání i nalézání nových cest hudebního vyjádření i nových forem pronikal stále silněji moment osobní zpovědi. Nejotřesněji je vyslovena právě v Sonátě f moll, op. 57, které nikoli Beethoven sám, ale jeho nakladatel dal s autorovým svolením název „Appassionata“. Zrála déle, než ostatní Beethovenova sonátová díla. Skica byla dokončena již v roce 1803, současně s kompozicí známé Valdštejnské sonáty, op. 53, Beethoven se však v Sonátě f moll znovu vrátil o dva roky později a přepracoval ji. Dal příštím generacím dílo po všech stránkách podivuhodné. Veškerá pouta s tradicí jsou zde zpřetrhána, požadavky na zvukovou kapacitu klavíru i technické nároky jsou zde vystupňovány na maximum nejen v samé stylizaci, ale i v nutnosti takřka orchestrální dynamiky a barevnosti. Při tom Beethovenova geniální umělecká kázeň dokázala bolestnou, fantazijní až romanticky bohatou a vášnivou inspiraci vtělit do formálně ideálního a do důsledku propracovaného sonátového tvaru.
Národní umělec FRANTIŠEK RAUCH (nar.1910) patří k českým klavíristům světové proslulosti. Jako sólista i vynikající komorní hráč (zakladatel Pražského tria) vystupuje snad ve všech zemích Evropy a dosáhl mj. úspěchů v Japonsku…V jeho mimořádně širokém repertoáru, zahrnujícím českou i světovou tvorbu všech stylů, má Beethovenův odkaz významné místo. Jeho beethovenovské kreace, vysoce hodnocené světovou kritikou, spojují stylovou vytříbenost s prvky velkých muzikantských tradic českého národa. Zároveň patří jako profesor Akademie múzických umění v Praze k tvůrcům moderní české klavírní školy..
Diskuze k albu