Dana Černá
Tischlerová, Vizina: Se žlutou hvězdou v prázdném kupé. Vzpomínky Lydie Tischlerové
Podobné tituly
Informace o albu
Věnováno mojí mamince a dalším šesti milionům těch, kteří zahynuli.
Bylo jí necelých 16 let, když stála před nacistou a lékařem Josefem Mengelem v Osvětimi. Rozsudek smrti nad ní sice nevynesl, ale nad mámou ano.
Autentický příběh jedné z posledních žijících pamětnic Osvětimi, české židovské dívky, která po válce odešla do Velké Británie, kde absolvovala psychoterapeutický výcvik u Anny Freudové.
Celý svůj profesní život pomáhala traumatizovaným a zraněným dětem, takovým, jakým byla kdysi sama. Příběh postupuje chronologicky od Lydiina dětství stráveného v předválečné Ostravě přes neúspěšný pokus o útěk do Polska, pobyt v Terezíně, v koncentračním táboře Osvětim, osvobození a odchod do Británie.
„Terezín nelze srovnávat s pozdější Osvětimí. Je to jako srovnávat místo, které mi bylo téměř rájem, s peklem, které později přišlo. O Terezíně jsme věděli jen to, že jde o koncentrační tábor. Slovo koncentrační mi tehdy ještě neznělo tak zlověstně, znamenalo to leda, že tam byli lidé pospolu. Terezín byl ghetto, ale přesnější představu, co znamená koncentrační tábor, člověk neměl. “
Zapomínat je snadné. Více o životě paní Lydie Tischlerové najdete v Příbězích pamětníků:
www.pametnaroda.cz/cs/tischlerova-lydia-1929
V Terezíně lze dodnes najít místa, která Lydia ve své knize líčí. Památník Terezín, národní kulturní památka, tato místa a památku těch, kteří v Terezíně během válečných let trpěli, uchovává pro budoucí generace již od roku 1947.
www.pamatnik-terezin.cz
Lydia Tischlerová (1. ledna 1929 - Ostrava)
V březnu 1939 uprchl její otec přes Polsko do Anglie. Matka s Lydií a starší dcerou se pokusily dostat za ním. Odcestovat se jim nepodařilo, zastihl je začátek války. V Krakově zůstaly do dubna 1940 a poté utekly zpět do Ostravy. V září 1942 obdržely předvolání do transportu do Terezína. Odtud byly Lydia s matkou a sestrou v roce 1944 deportovány do Osvětimi, maminku Alžbětu po příjezdu nacisté zavraždili. Lydii a její sestru poslali do pracovního tábora Oederan. Ke konci války je transportovali zpět do Terezína, kde se obě dočkaly osvobození. Po válce Lydia absolvovala ozdravný pobyt organizovaný Přemyslem Pitterem, kde se starala o mladší děti. Právě tady si uvědomila, že se péči o děti chce věnovat i do budoucna. Vycestovala do Velké Británie, kde vystudovala dětskou psychoterapii ve škole založené Annou Freudovou. Od roku 1962 působila 23 let v londýnském Cassel Centre, v němž spolu s manželem Dr. Salo Tischlerem zavedla dětskou a rodinnou psychoterapii a intenzivně se jí zabývala. Roku 1991 se podílela na založení Evropské federace pro psychoanalytickou psychoterapii (EFPP) a od roku 1993 se angažovala při výcviku odborníků na psychoterapii dětí a adolescentů v České republice. V současné době působí v Britské asociaci psychoterapeutů (BAP) a jako čestná členka České společnosti pro psychoanalytickou psychoterapii.
Petr Vizina (1967)
vystudovaný teolog, s celoživotním zájmem o žurnalistiku a umění, zejména o literaturu a hudbu. Rozhovory, glosy a komentáře publikuje na serveru Aktuálně.cz a v Českém rozhlase na stanici Plus má pořad Hovory Petra Viziny. Má za sebou 7 let v čele kulturní redakce zpravodajství České televize, pracoval v Lidových a Hospodářských novinách, psal do Respektu a Reflexu. Věnuje se hudbě, jako bubeník v kapelách Jardy Svobody. Je autorem řady knih.
Diskuze k albu