Moravská filharmonie Olomouc, Jaromír Nohejl
Krejčí, Martinů: Sen o minulosti, Symfonie č. 3 a 4
Podobné tituly
Informace o albu
Z komentáře dr. V. Holzknechta k původnímu LP albu 8110 0476 "B.Martinů Sen o minulosti, I.Krejčí Symfonie č. 3 a 4" vydanému Pantonem v roce 1985 a vycházejícímu nyní v Supraphonu poprvé digitálně:
Symfonická věta BOHUSLAVA MARTINŮ (1890-1959), nazvaná Sen o minulosti, pochází z roku 1920 a byla nalezena v muzeu skladatelova rodného města Poličky. Autor ji snad hodlal začlenit do neuskutečněného triptychu s názvem V háji satyrů. Pojmenování i hudební náplň díla svědčí ještě o pozdně romantické inspiraci s impresionistickými názvuky. Skladatel tvořil dochovanou větu v Praze, dříve než přesídlil do Paříže, kde se u Alberta Roussela přeorientoval do soudobého kompozičního projevu. Nicméně i tento doklad vývoje je cenný a překvapuje zajímavými nápady zejména v instrumentaci. Rukopis bylo nutno doplnit některými údaji a retušemi bez porušení základního textu.
IŠA KREJČÍ (1904-1968) našel živnou půdu pro svou tvorbu v raném klasicismu. Dovedl však tomuto historickému stylu dát soudobou zvukovost a vlastní osobitý charakter. Zprvu komponoval drobná díla, která pojmenovával typickými názvy kasace, divertimenta, sonatiny, v průběhu života pak dospěl ke složitějším a rozsáhlejším útvarům. Dokladem toho je třeba celovečerní opera Pozdvižení v Efesu (podle Shakespearovy Komedie omylů) a jeho symfonie a komorní skladby. Proti hravosti a gamenskému humoru jeho mladých děl mají jeho symfonie - zejména ve vstupních větách - vážný a dramatický obsah. Ve scherzech zůstává věren lehké veselosti a v pomalých větách kantabilnosti, blízké české lidové písni. První dvě symfonie (D dur z r. 1955 a cis moll z r. 1957) byly ovlivněny pohnutými osudy skladatelova života, třetí (C dur z r. 1963) se od nich odlišuje oproštěností projevu, je jednodušší a jasnější. Znamenala pro svého autora východisko z osobních problémů do obecnější polohy. Ve čtvrté symfonii (z r. 1966) se vrátila otázka vzdoru a rezignace, jakoby se skladatel naposledy před blížícím se koncem života ještě vyrovnával se základní problematikou lidského osudu, ale i melancholie finální věty - Andante mesto - v oblíbené jeho variační formě působí očistě svou láskou k věcem tohoto světa. Poslední orchestrální práce Iši Krejčího - ouvertura Vivat Rossini - svědčí o tomto vztahu k životu bezpečně.
Diskuze k albu