Kdo stojí za vraždou šéfredaktora svérázného literárního časopisu?
Detektivka Josefa Škvoreckého a Jana Zábrany Vražda pro štěstí nás zavede do světa pražské prvorepublikové smetánky i mezi hospodské povaleče a zlodějíčky.

„Vymýšlení fabule u detektivky se dost podobá vědeckým experimentům. Stanovíte si pracovní tezi, jdete úspěšně podle ní, a najednou Bum! Dál to nejde. Museli jsme se po každém krachu logiky vrátit na začátek a najít jinou cestu.“ Takto vyprávěl Josef Škvorecký (1924–2012) o práci nad detektivními příběhy, které společně s Janem Zábranou (1931–1984) psali v průběhu šedesátých let. Knihy pak vyšly pouze pod Zábranovým jménem.

Básník, prozaik a překladatel Jan Zábrana měl pro žánr detektivky slabost. Překládal Agathu Christie, Arthura Conana Doyla či Eda McBaina, sestavil antologii z anglické a americké detektivní povídky pod názvem 15 pátračů. S Josefem Škvoreckým napsali tři detektivní příběhy, které se odehrávají v prvorepublikovém Československu: Vražda pro štěstí (1962), Vražda se zárukou (1964) a Vražda v zastoupení (1967).

Oba autoři prý společně vymýšleli děj, zápletku, řešení a vyrobili si k tomu detailní osnovu. Škvorecký poté text sepsal, Zábrana ho redigoval a zároveň přidával i různé básně, jejichž témata byla součástí příběhu. O tom, že díla vznikala společnými silami, svědčí akrostich, který oba autoři zapracovali do posledního dílu série, Vraždy v zastoupení. Když se přečtou první písmena každé nové kapitoly, vznikne věta „Škvorecký et Zábrana fecerunt ioculum“,
tedy „Škvorecký a Zábrana spáchali žertík“. Autoři si tak vystřelili z tehdejšího režimu a díky Zábranovu „pokrývačství“ mohly tyto detektivky vycházet i v sedmdesátých a osmdesátých letech, kdy už byl Škvorecký zakázaným autorem.

V roce 2000 se všechny tři příběhy dočkaly televizního zpracování v podobě šestidílného seriálu Případy detektivní kanceláře Ostrozrak. V režii Karla Smyczka se v hlavních rolích představili Ondřej Vetchý a Barbora Srncová. Ústřední postavou všech tří dílů je doktor Jaroslav Pivoňka, soukromé očko detektivní kanceláře Ostrozrak, který se z nezkušeného nováčka postupně vypracuje v opravdového kriminalistu. V pátrání a odhalování souvislostí mu – na způsob doktora Watsona – pomáhá jeho milá Boženka, která je na rozdíl od vystudovaného filozofa dívkou prostou, leč přirozeně inteligentní. Svým selským rozumem a ženským instinktem mnohdy přijde na to, co její vzdělaný přítel pomocí logiky a intelektu nedokáže rozluštit.

Hned první případ je pro novopečeného detektiva Jaroslava Pivoňku náročný nejen z pohledu kriminalistiky, ale i z osobních důvodů. Obětí vraždy je totiž jeho blízký přítel František Procházka, šéfredaktor literárního časopisu Osvobozená lyra, což je svérázný plátek otiskující pouze díla těch, kdo si za možnost publikace zaplatí. Pátrání po vrahovi nás zavede mezi představitele nejrůznějších společenských vrstev, od pražské smetánky, bohatých průmyslníků a podnikatelů přes pseudoliteráty až po hospodské povaleče, zlodějíčky a gangstery.

Kromě linie detektivní je v románu silně zastoupena i rovina parodická. Mnohé z postav jsou úsměvnými karikaturami a zejména zástupci literárních kruhů, oběma autorům tak dobře známých, jsou vykresleni se značnou dávkou ironie. I v dalších dílech detektivní trilogie (na CD už vyšla Vražda se zárukou) se setkáváme s odkazy na společenské a politické poměry Československa třicátých let 20. století a období protektorátu, vykreslené s nadsázkou a humorem.

Premiéru rozhlasové četby odvysílal Český rozhlas Dvojka.