KAREL KRAUTGARTNER (*20.7.1922 - †20.9.1982) - 100. VÝROČÍ NAROZENÍ

Soukromě studoval hru na klarinet u Stanislava Krtičky, během studií hrával od r. 1938 se studentským orchestrem Slavia Band, přechodně také vedl Quick Band. V letech 1942-43 působil v orchestru Gustava Broma, na sklonku okupace založil okteto Dixie Club, se kterým bezprostředně po osvobození získal angažmá v brněnské kavárně Pasáž. Záhy odešel do Prahy ke Karlu Vlachovi, u něhož se podílel již v září 1945 na jeho prvních poválečných gramofonových snímcích pro Ultraphon. Etabloval se zde jako výtečný leader saxofonové sekce a sólista, brzy ovšem do repertoáru přispíval i vlastními osobitými instrumentálními skladbami a aranžemi. Začátkem 50. let, kdy pod vlivem poúnorových postojů jazzová orientace orchestru podstatně zeslábla, uspokojoval Karel Krautgartner své jazzové ambice i mimo Vlachův orchestr svou aktivitou na poli neoficiálního jazzového dění na soukromých jam sessions a příležitostně i na soukromých nahrávkách, pořizovaných ve veřejných nahrávacích studiích v Karlíně a v bývalém Řípově AR studiu na střeše paláce Lucerna. Na přelomu 1955-56 se Karel Krautgartner rozhodl osamostatnit se, když kolem sebe soustředil zprvu kvinteto sestavené převážně z mladších hudebníků (S.Kunst, K.Velebný, J.Náhlovský, K.Turnovský, krátce zde hrál I.Moravus), které působilo v kavárně Alfa, doprovázelo na zájezdech R.Cortése a uplatňovalo se i v programech s dalšími zpěváky. S příchodem dvou bývalých členů orchestru Z.Bartáka - J.Konopáska a A. Holitzera - se obsazení rozšířilo na septeto, stylově následující nástrojovým složením totožný westcoatový soubor S. Manna. Karel Krautgartner s tímto orchestrem přešel do kavárny Vltava, kde s ním už pravidelně zpívala Vlasta Průchová, její přítomnost a repertoár podtrhly zvýraznění jazzové orientace souboru. 1957-58 došlo s příchodem dalších jazzových posil z Bromova orchestru (O.A.Šmíd, A.Julina, L.Hulan, I.Dominák, později ještě M.Rücker) k rozšíření na noneto (Kunsta v něm v mezidobí vystřídal M.Polák a po něm M.Voborník), které se ve zvuku opíralo o podněty někdejšího Davisova Capitol Orch...K posledním podstatným změnám došlo po návratu Juliny a Šmída k Bromovi a jejich vystřídání I.Preisem a Z.Pulcem. Jestliže tehdy vyústil původní záměr Karla Krautgartnera, s kterým odcházel od Vlacha, tj. věnovat se převážně jazzu, v polovičatém, kompromisním řešení, přinesla nicméně už samotná existence tělesa množství vyloženě pozitivních podnětů celé oblasti tehdejší české popové hudby. (A.Matzner)

Přestože byl Karel Krautgarner v nemilosti státu (tehdejší Státní bezpečnost na něj tlačila, aby s ní spolupracoval, byli na něj nasazeni lidé z okolí jako donašeči, on však tento tlak ustál),
splníl se mu sen a od roku 1960 byl šéfdirigentem Tanečního orchestru Českého rozhlasu. Komponoval také filmovou hudbu, např. pro filmy Drahoušek Klementina (1959), Zkáza Jeruzaléma (1964) nebo pro seriálový muzikál Píseň pro Rudolfa III. (1967), ve kterém si také zahrál. Objevil se i ve filmu Kdyby tisíc klarinetů (1964), Ošklivá slečna (1959) nebo Gramo von balet (1966).
Bezprostředně po invazi vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 emigroval do Rakouska, nejprve žil ve Vídni, poté vyučoval hudbu na konzervatořích v Německu, kde také 20. září 1982 zemřel.