Komentář Lubomíra Dorůžky k původnímu LP albu 81 0886-1 "Alan Vitouš featuring Miroslav Vitouš" vydanému v roce 1989 v Pantonu a nyní vycházejícímu poprvé digitálně v Supraphonu:
Bratři Alan (1946) a Miroslav (1947) Vitoušové spolu naposledy hráli před 22 lety. Tehdy byli s Janem Hammrem Jr. členy Junior tria, mladého souboru, který na evropské jazzové scéně vzbudil značnou pozornost. Jejich cesty se rozdělily, když Miroslav získal roku 1966 stipendium ke studiu na Berkley College. Prošel potom řadou předních amerických jazzových souborů (byl mimo jiné spoluzakladatelem skupiny Weather Report a hrál i s Milesem Davisem, nebo Chickem Coreou), ale v poslední době směřuje spíše k dráze virtuózního sólisty a skladatele. Alan, který se k hudbě vrátil po delší přestávce, se dnes dává inspirovat i postupy etnických hudebních kultur, jejichž prvky se pokouší spojovat do hudby, obnovující spojení člověka s jeho přirozeným prostředím. Když se oba bratři na přelomu 1988 a 1989 znovu sešli v Praze ke společnému nahrávacímu projektu, bylo třeba hledat takový hudební jazyk, který by bez obtíží umožnil vzájemnou komunikaci: Základnu, na níž by se mohly jejich hudební představy rozvíjet. Našli je opět v jazzu - v hudbě, s níž oba společně začínali; poněkud paradoxní ovšem je, že v dnešní době se jí nikdo z nich už plně nevěnuje. Deska je pro oba něco jako splátka na staré dluhy; nikoliv ovšem jen snaha dohonit zameškané, ale také důkaz komunikativních možností, jaké jazz i dnes nabízí, a jeho otevřenosti, umožňující široké rozvětvování cest, které se z něho hvězdicovitě rozbíhají do různých stran. Do základu desky přinesl každý z bratrů po jedné vlastní skladbě, která nejlépe naznačuje jeho dnešní orientaci. Miroslav si už před příjezdem do Prahy nahrál klávesový základ své skladby "Návrat". K tomuto základu doplnil v pražském studiu Alan bicí nástroje (převážně činely); nad nimi pak vytvořil Miroslav improvizovanou melodickou linku a skladbu dokončil. Zahraniční kritika oceňovala už dříve slovanskou zpěvnost jeho melodiky, kterou můžeme registrovat i zde. Není náhodou, připomíná-li anglický název skladby titul, který v Americe náleží zlidovělé verzi pomalé věty z Dvořákovy Novosvětské (Going Home); byť to nebylo skladatelovým vědomým záměrem, její atmosféra se tu hlásí v melodické i harmonické složce. Alanova skladba "Zpěv železných pastýřů" pracuje systémem koláže přirozených zvuků. Nad základním tónem života (pětinásobné zmnožení Alanova hlasu) se vrší zvukový záznam pasoucích se huculských koní se zvonky na východním Slovensku, zvonů z Trevisa i nočního ruchu na newyorské První avenue; k tomu přistupují Alanovy flétny, bicí a perkuse (kovově znějící tóny jsou vesměs dosahovány hrou smyčcem na činely) a záznam tenorsaxofonu dřívějšího Alanova partnera Jana Štolby, pořízený asi rok před vznikem této koláže. K výslednému tvaru, hovořícímu o jednotě člověka a jeho okolí, přispěl pochopitelně svým dílem i Miroslav. Zdůrazňuje-li se dnes mnohotvárnost a mnohoznačnost uměleckého díla. Lze to dokumentovat i na této skladbě: mixáž uvedená na desce je prostě jen jedním z mnoha různých tvarů, jichž může tento zvukový materiál nabýt. Na zbývajících skladbách jsou oba bratři podepsáni společně. Vznikal y bez připravených témat spontánní improvizací ve studiu a jsou dokladem tradiční jazzmanské schopnosti okamžitě reagovat na podněty svého partnera; o tom svědčí skutečnost, že jde většinou o první záznamy. Přitom lze sledovat, jak se každý z nich vyrovnává po svém i s oblastí, která mu nemusí být nejběžnější. Všimněme si třeba, jak nad Alanovým "přírodním" motivem kalimby vytvoří Miroslav bez rozpaků zcela evropskou kantilénu. (Odtud také interní muzikantský žert v dodatečně doplněném názvu, v němž si písmena B.S.V.Z. můžete vykládat třeba jako Bedřich Smetana v Zimbabwe.)
Více než dvě desetiletí, která uplynula od historických nahrávek Junior tria na Supraphonu, podstatně proměnila nejen muzikantské zaměření a zkušenosti obou bratří, ale také rozšířila hudební, emocionální i myšlenkové horizonty světa jazzu. Tato deska ukazuje jednu z jeho dnešních podob.