Různí interpreti
Benda: Koncerty pro cembalo a smyčcové nástroje
Podobné tituly
Informace o albu
Z rozsáhlého komentáře Olgy Zuckerové k původnímu LP albu 1 11 2138 "Jiří Antonín Benda Koncerty pro cembalo a smyčcové nástroje" vydanému v roce 1976 v Supraphonu a nyní vycházejícímu poprvé digitálně:
JIŘÍ ANTONÍN BENDA (křtěn 30.6.1722 - † 6.11. 1795) je jedním z našich nejoriginálnějších skladatelských zjevů 18. století...I když hudební historikové oceňují Bendovo dílo především v oblasti hudebně dramatické a povrchněji vzdělanému posluchači vybaví se při jeho jménu někdy jen pojem "melodram", je Benda výraznou osobností i v hudbě instrumentální. Mozart nemohl ve svém "miláčkovi mezi luterskými kapelníky" (dopis z Mannheimu z 12.11.1778) nepoznat společný rys mezi sebou a jím: jakkoliv je jejich hudba generačně i slohově vzdálena, je zde patrna příbuznost některých uměleckých přístupů - především ona závaznost každé noty v promyšlené architektuře celku, dále dějovost a dramatičnost, kterou Benda stejně jako Mozart (oba divadelně cítící) uplatňuje i v žánrech tzv. "absolutní hudby"; v době galantních zábav, divertiment, ohromné spotřeby užitkových žánrů nebyl žádný z těchto obou hudebníků schopen vytvářet hudbu pouze konzumní. Oběma skladatelům je společná i důležitá úloha, jakou připsali klavíru (cembalu) v celkovém kontextu svého díla - jak jej učinili tlumočníkem svých vnitřních citových monologů, jež mnohde předjímají klavírní výpovědi autorů 19. století. Bendův klavírní styl v sobě obsahuje rysy dlouhého časového období - od podnětů, získaných z díla J. S. Bacha a jeho snů přes jiné dobové autory - Eckarda, Grauna, Nichelmanna, až k vrcholnému klasicismu a náznakům virtuozity z přelomu 18. - 19. století. Za nejvýznamnější a výrazově nejbohatší z Bendovy instrumentální tvorby jsou považovány právě klavírní (cembalové) koncerty, jichž je dosud známo sedm. Tři z nich, nahrané na této desce poskytují dost výstižný profil Bendy - klavírního skladatele. Je z nich patrna návaznost na tradice baroka (téma 1. koncertu), filosofická reflexívnost osobnosti, promítající se do učené a zjemnělé stavby pomalých vět, a s tímto rysem zajímavě kontrastující lidovost, rustikálnost Bendova muzikantství, jež se odráží - v poněkud subtilní podobě - v šelmovském "singšpílovém" tématu Allegrea scherzanda posledního koncertu.
Tato díla byla napsána patrně kolem roku 1770 - v době určitého omezení uměleckého ruchu na gothajském dvoře několik let předtím, než Benda prožil vrchol své dramatické tvorby. Svou sdělností připomenou na nejednom místě její vyjádření životních dějů.
Diskuze k albu