Věra Soukupová
Operní recitál Věry Soukupové
Podobné tituly
Informace o albu
Z komentáře dr.Ladislava Šípa k původnímu albu SV 8192 resp. DV 6085 "Operní recitál Věry Soukupové" vydanému v Supraphonu v roce 1964 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně:
V katalogu gramofonových desek Supraphon je operní hudby zastoupena velmi bohatě a rozmanitě....Naší operní diskotéce však chyběl jeden z vyhraněných programových typů - portrétní deska. Máme tím na mysli desku, věnovanou jednomu pěvci, tedy recitál koncipovaný tak, aby na repertoáru co nejromantičtějším a speciálně vybraném ukázal celou šíři sólistova pěveckého umění. Prvá deska takto sestavená je v produkci Supraphonu věnována altistce VĚŘE SOUKUPOVÉ... založila svůj recitál opravdu velkoryse. Od barokních mistrů Purcella a Händela přes skladatele italské, ruské a francouzské až k Bedřichu Smetanovi a Richardu Wagnerovi. Henry Purcell (1658-95), největší z mistrů anglického hudebního baroka, zpracoval ve své jediné opeře Dido a Aeneas známou epizodu ze čtvrté knihy eposu Aeneis římského básníka Vergillia. V posledním jednání opery, z něhož je na naší desce uvedena árie, se kartaginská královna Dido loučí se svým milencem, trojským hrdinou Aeneem. Její nářek má zvláštní vážnost a Purcellova hudba tu připomíná část Crucifixus z Bachovy Mše h moll. Tak jako Purcell působil i George Friedrich Händel (1685-1759) v Anglii, ale pocházel z Německa. V letech 1720-28 vytvořil čtrnáct oper na italské texty v duchu tehdejší italské operní tvorby...Jeden úryvek z Händelových oper však žije životem stále svěžím - je to árie Rinalda z opery Xerxes, hudba neselhávající lyrické síly. Italskému skladateli Gaetanu Donizettimu (1797-1848) byl velkým vzorem Rossini. V letech 1822-36 psal pro italská divadla tři a někdy i čtyři opery ročně...přežily pouze Lucia di Lammermooor a Nápoj lásky. Téměř stejně bohatá byla Donizettiho tvorba z období pařížského, kam skladatel přesídlil v roce 1839. Ale také z pařížský h oper se udržely na světových jevištích pouze dvě: Dcera pluku a Favoritka, kromě proslulé komické opery Don Pasquale. A.P.Borodin (1834-87) využil ve 2. jednání své opery Kníže Igor orientálně zabarvené melodiky i výrazných a temperamentních rytmů a podařilo se mu nesmírně účinně vyvolat představu života v táboře Tatarů-Polovců. V prudkém kontrastu ke slavným Poloveckým tancům je roztoužená a líbezná árie dcery chána Končaka, jež v nočním šeru čeká na příchod svého milence. Opera Tajemství má zvláštní kouzlo jemného humoru a sladké rezignace. Její postavy i městečko pod Bezdězem jako by byly ozařovány zapadajícím sluncem...Panna Róza má ve 2. jednání pouze ariózo, ale velmi výmluvné: stárnoucí žena z celého srdce lituje, že kdysi nechala ona i její milý lásku jít pouze kolem... Petr Iljič Čajkovskij (1840-93) napsal deset oper, ale pouze dvě z nich zná obecenstvo všech operních divadel: Eugena Oněgina a Pikovou dáme. V obou těchto operách nás skladatel uvádí do prostředí šlechtických a měšťanských salónů 19. století...Obdobou Triquettovy písně z Oněgina je v Pikové dámě teskná romance Pavlíny, která dobře navozuje atmosféru příběhu opery. Francouzský skladatel Camille Saint-Saëns (1835-1921) si zajistil nesmrtelnost pouze jedinou ze svých osmi oper, biblickým příběhem o Samsonovi a Dalile. Árií, v níž Dalila volá na pomoc lásku, aby jí pomohla získat a zničit nepřítele vlasti, je skvěle charakterizována vášnivost i lstivost krásné Filištínky. V létech 1851-53 byla uvedena slavná trojice oper Giuseppe Verdiho (1813-1901): Rigoletto, Trubadúr a Traviata. Prostřední z těchto oper je nejvíce poplatná romantické módě....Melodií umí Verdi vyjádřit všechno, i extatické vzrušení cikánky Azuceny, které se při pohledu do plamenů zjevuje přízrak planoucí hranice, na níž zahynula její matka. Také árie z opery Maškarní ples (jež stojí ve Verdiho díle zvláštním způsobem osamocena) má podobný extatický ráz. Stará věštkyně Ulrica upadá do věšteckého vytržení a vidí budoucnost svých hostů. Posléze Richard Wagner (1813-83) je zastoupen ukázkou ze své Tetralogie. V závěru prvého dílu, v opeře Zlato Rýna, má bůh Wotan vydat zázračný prsten Niebelungů obrům Fafnerovi a Fasoltovi a vykoupit jím bohyni mládí Freiu. Wotan se zdráhá a marné jsou prosby jeho ženy a ostatních bohů. A tu promluví sama země, zosobněná vševědoucí bohyní Erdou, a její varování zní Wotanovi jako příkaz. Vydá prsten, na němž spočívá prokletí
VĚRA SOUKUPOVÁ (*12.04.1932)
Diskuze k albu