Různí interpreti
Berg: Sextet, Vačkář: Scherzo melancolico
Podobné tituly
Informace o albu
Z komentáře Pavla Skály k původnímu LP albu 8111 0032 "Berg: Sextet, Vačkář: Scherzo melancholico" vydanému v Pantonu v roce 1980 a nyní vycházejícímu v Supraphonu poprvé digitálně:
Zvláštní a neopakovatelná osobnost brněnského skladatele JOSEFA BERGA (*8.3.1927 - † 26.2.1971) se vymyká běžnému hodnocení. Bergův odkaz totiž představuje vícetvárný a mnohovrstevný komplex, jehož společným jmenovatelem je hudba, ale který zahrnuje i hudební, literární a scénické texty, plány, poznámky, přednášky a úvahy, jež jsou vedeny snahou o nové formy umělecké tvorby a nové způsoby hudebního provozu. ..od šedesátých let se věnoval výhradně tvorbě. Svůj legitimní způsob vyjádření hledal a nacházel ve spojení s divadlem - zprvu v neoklasicky orientované dramatické hudbě, inspirované Brechtem, Majakovským, Rollandem a Nezvalem, později znovu - a na nové myšlenkové úrovni směřuje od neoklasicistní reflexe k expresívní subjektivitě. Svou zvláštností Bergova hudba provokovala: je totiž zároveň popřením tradice i příklonem k ní...V hudební scénické Evropské turistice (1963) a v aktovce Eufrides před branami Tymén (1964) vyjádřil Berg protiválečný protest, další jeho hudební představení se stále více stávala fikcemi, paradoxními odrazy reality (Snídaně na hradě Šlankenvaldě (1966), Johannes doktor Faust a souběžně od r. 1966 komponované Provizorní předvedení opery Johannes doktor Faust). První partiturou, s kterou se skladatel kriticky nerozloučil, je SEXTET PRO HARFU, KLAVÍR A SMYČCOVÝ KVARTET z r. 1959, inspirovaný Terezkou Planetovou, postavou z básnického díla Vladimíra Holana. Odtud pramení zvláštní a nehledaný lyrismus partitury, přes vážnější tóny druhé věty projasněný. Sextetem končí autorovo subjektivní první období a výrazně se připomíná jeho bytostné tíhnutí k neoklasicky jasným a přehledným formám, netušeně překonané (či rozvinuté) vývojem 60. let.
TOMÁŠ VAČKÁŘ (*31.7.1945 - † 2.5.1963) odešel v necelých osmnácti letech po dokončení studia na pražské konzervatoři nečekaně dobrovolně ze života. Jeho první tvůrčí výsledky hovoří o tom, že jeho smrtí přišla česká hudba o jednu ze svých velkých nadějí....Jeho dědečkem byl známý skladatel a hudební organizátor Václav Vačkář, jeho otec, Dalibor C. Vačkář, skladatel, dramatik a básník v jedné osobě, patří k významným zjevům českého umění současnosti. Tomáš Vačkář slibně navázal na rodovou tradici ve dvou oborech: v malířství a v hudbě. Po jeho smrti se veřejnost seznámila na výstavách například s jeho cyklem čtrnácti olejů, nazvaným Za světlem, jenž překvapuje hloubkou námětu i vyspělostí zpracování…Skladatelský odkaz Tomáše Vačkáře není rozsáhlý, svědčí však dostatečně o osobitosti jeho talentu a o rychlém tvůrčím růstu mladého umělce....SEDM ZAMYŠLENÍ (Scherzo melancolico) je Tomášovo druhé orchestrální dílo, vytvořené necelý rok po Metamorfózách v zimních měsících r. 1962-1963. Smělejší, drsnější a dramatičtější ráz Sedmi zamyšlení, stejně jako složitější architektonický plán, je dokladem rychlého vyzrávání mladého umělce. Nejde tu o klasické variace, ale o zvláštní variační princip, jímž je v díle dosaženo pevného myšlenkového sřetězení. Každá ze sedmi částí exponuje vždy dvě myšlenky - hlavní a vedlejší, přičemž myšlenka vedlejší se stává v části následující myšlenkou hlavní. Poslední zamyšlení má charakter stručné, ale výrazově vystupňované rekapitulace, která se tak stává katarzí. V předposlední části dochází k pozastavení hudebního proudu v zajímavé snové reminiscenci, kde v pozadí zvukového oparu se ozývá z dálky klavír, přehrávající prostinkou hudbu anonymní klasické sonatiny, jako vzpomínka na začátky hudebního školení....
Diskuze k albu