11 poetických songů beatového písničkáře

Nová deska výjimečného zpěváka a jeho hudebních i literárních přátel. Pro všechny se slabostí pro nezaměnitelně českou muziku a nevatová slova v textech šance příjemně bilancovat. Mělo to vlastně vyjít už k Lubošově loňské sedmdesátce, ale coronavirus to zařídil jinak. Paradoxně i trochu prospěšně: dopracování melodií a hledání spoluautorů písní získalo potřebný čas. Všechnu hudbu tentokrát napsal Luboš Pospíšil sám, sestava jeho tradičních textařů J. P. Lábuse, P. Kadlece a z pozůstalosti P. Šruta byla rozšířena o spisovatele J. Hájíčka. Aranžováno kolektivně na dálku, neb točeno především separátně, doplněno a dohromady dáno v Kutné Hoře, finální master vznikl ve Zlíně. Základní instrumentální partu tvoří mnohobarvý kytarista (plus zvuk, mix a spoluprodukce) Libor Mikeš Mikoška, mnohostrunný baskytarista (plus mastering) Petr Vavřík a mnohorytmický bubeník (plus klávesy) Martin Vajgl. Jejich minulá i současná angažmá třeba v Narvanu, Buty nebo Olympiku jsou garancí zkušené prvotřídnosti. Lidé, se kterými Pospíšil v tomto projektu plně souzní, aniž by kapela 5P neměla nadále tvořit jeho koncertní oporu. Najdete tu písničky připomínající to nejvýraznější z Lubošovy minulosti: šlapající skoro pop i baladu s retro syntíkem, vícehlasé hrátky lehce C a K vokální a důvěryhodné domácí blues, ale též dobře prožité ohlasy santanovské latiny nebo kytarového rocku. Společně originální písničkářství pro jedinečný hlas. Luboš Pospíšil je v plné formě a hodlá album propagovat tím nejlepším možným způsobem, totiž početným hraním. Je fajn, když si již po dekády důležití muzikanti splní sny tím, že také úplně novými skladbami potěší své věrné posluchače. Povedlo se to lehce nostalgicky, silně melodicky a zvukově průzračně.